SLOKA 22

Zvláště oddaným, kteří mají rodinu, se důrazně doporučuje uctívání Božstev. Pokud možno každý ženatý oddaný by měl na pokyn duchovního mistra instalovat doma Božstvo Viṣṇua, zvláště podoby jako jsou Rādhā-Kṛṣṇa, Lakṣmī-Nārāyaṇa a Sītā-Rāma nebo jakoukoliv jinou podobu Pána jako je Nṛsiṁha, Varāha, Gaura-Nitāi, Matsya, Kūrma, śalagrāma-śilā a mnoho jiných podob Viṣṇua jako Trivikrama, Keśava, Acyuta, Vāsudeva, Nārāyaṇa a Dāmodara, jak je doporučeno ve Vaiṣṇava-tantrách a Purāṇách, a celá rodina by měla uctívat Božstvo za přísného dodržování pokynů a pravidel pro arcana-vidhi. Každý člen rodiny starší dvanácti let má být zasvěcen od pravého duchovního mistra a všichni členové domácnosti se mají zaměstnávat každodenní službou Pánu od čtyř hodin ráno do deseti hodin večer vykonáváním obřadů maṅgala-ārātrika, nirañjana, arcana, pūjā, kīrtana, śṛṅgāra, bhoga-vaikāli, sandhyā-ārātrika, pāṭha, bhoga (večer), śayana-ārātrika atd. Když se hospodáři zaměstnají takovým uctíváním Božstev pod vedením pravého duchovního mistra, velice jim to pomůže očistit svoji existenci a dosáhnout rychlého pokroku v duchovním poznání. Pouhé teoretické poznání není pro začínajícího oddaného dostatečné. Poznání v knihách je teoretické, ale proces arcana je praktický. Duchovní poznání se musí vyvíjet ve spojení teorie a praxe — to je zaručená cesta k dosažení duchovní dokonalosti. Příprava začínajícího oddaného na oddanou službu zcela závisí na zkušeném duchovním mistru, který ví, jak vést svého žáka k postupnému pokroku na cestě zpátky domů, zpátky k Bohu. Nikdo se nemá stávat falešným duchovním mistrem z povolání a hradit tak své rodinné výdaje. Duchovní mistr musí být zkušený, aby dokázal osvobodit svého žáka ze spárů hrozící smrti. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura definuje vlastnosti pravého duchovního mistra a v jednom z veršů říká:

Śrī-vigraha je arcā neboli podoba, ve které Pán přijímá uctívání, a žák má být zaměstnán pravidelným uctíváním Božstva náležitým zdobením a šacením (śṛṅgāra), a také čištěním chrámu (mandira-mārjana). Duchovní mistr dává začínajícímu oddanému svoji milost a osobně ho to vše učí, aby mu pomohl v postupné realizaci transcendentálního Pánova jména, vlastností, podoby atd.

Zaměstnat svoji pozornost ve službě Pánu, zvláště v oblékání Božstev a zdobení chrámu, v melodických kīrtanech a studiu duchovních pokynů z písem je to jediné, co může zachránit obyčejného člověka před pekelnými lákadly kin a ubohými sexuálními písněmi, které vysílají rozhlasové stanice prakticky všude na světě. Pokud člověk nemůže mít chrám doma, má navštěvovat jiný chrám, kde se všechny výše uvedené činnosti pravidelně vykonávají. Návštěva chrámu oddaného a pohled na bohatě ozdobené podoby Pána v pěkných šatech v posvěcené chrámové atmosféře přirozeně naplňují mysl světského člověka duchovní inspirací. Lidé by měli navštěvovat svatá místa jako je Vṛndāvan, kde jsou zvláště udržovány takové chrámy a uctívání Božstev. Dříve všichni bohatí lidé jako králové a zámožní obchodníci stavěli chrámy podle pokynů zkušených oddaných Pána jako bylo šest Gosvāmīch a povinností obyčejného člověka je využít těchto chrámů a festivalů, které se slaví na svatých poutních místech, a kráčet tak ve stopách velkých oddaných (anuvraja). Nikdo by neměl navštěvovat tato posvátná poutní místa a chrámy s představou, že se jde podívat na nějaké památky a zajímavosti. Je nutné, aby lidé chodili do těchto chrámů a na svatá místa, která jsou nesmrtelná díky transcendentálním zábavám Pána, a nechali se přitom vést od povolaných lidí, kteří znají duchovní vědu. Tomu se říká anuvraja. Anu znamená “následovat”. Nejlepší je tedy následovat pokyny pravého duchovního mistra, a to i co se týče navštěvování chrámů a svatých poutních míst. Ten, kdo nechodí na tato místa, není o nic lepší než strom, který je odsouzen k nehybnosti. Člověk zneužívá své schopnosti pohybu a cestuje pouze proto, aby viděl různé zajímavosti. Své cestovatelské sklony však nejlépe zužitkuje tehdy, když bude navštěvovat svatá místa, která postavili velcí ācāryové, a nenechá se svést ateistickou propagandou ziskuchtivých lidí, kteří nemají ani ponětí o duchovních hodnotách.