SLOKA 10
vicikitsitam etan me
bravītu bhagavān yathā
śābde brahmaṇi niṣṇātaḥ
parasmiṁś ca bhavān khalu
vicikitsitam—dotazy plné pochyb; etat—tyto; me—mé; bravītu—vyjasni; bhagavān—mocný jako Pán; yathā—jako; śābde—transcendentální zvuk; brahmaṇi—védská literatura; niṣṇātaḥ—plně realizovaný; parasmin—v transcendenci; ca—také; bhavān—ty; khalu—skutečně.
Prosím tě, abys vyjasnil všechny moje pochyby, protože jsi nejen dokonale znalý védské literatury a seberealizovaný v transcendenci, ale jsi také velký oddaný Pána a jsi proto stejně dobrý jako Osobnost Božství.
V Brahma-saṁhitě je řečeno, že Nejvyšší Absolutní Pravda, Govinda, Osobnost Božství, se expanduje do bezpočtu navzájem se nelišících svrchovaných podob, i když je jeden jediný, a třebaže je prvotní Osobou, je stále věčně mladý a plný nevyhasínající energie mládí. Je velice obtížné Ho poznat pouhým studiem transcendentální vědy Ved, ale Jeho čistí oddaní Ho realizují velice snadno.
Expanze různých podob Pána — z Kṛṣṇy na Baladeva a Saṅkarṣaṇa, ze Saṅkarṣaṇa na Vāsudeva, z Vāsudeva na Aniruddhu, z Aniruddhy na Pradyumnu a pak znovu na druhého Saṅkarṣaṇa a z Něho na puruṣāvatāry Nārāyaṇa a na bezpočet jiných podob, které se přirovnávají k neustálému toku vln na řece — jsou všechny navzájem totožné. Jsou jako lampy stejné intenzity, které jsou zapalovány jedna od druhé. Taková je transcendentální síla Pána. Vedy říkají, že Pán je tak úplný, že i když z Něho emanují celé úplné jednotky, On pořád zůstává stejným úplným celkem (pūrṇasya pūrṇam ādāya pūrṇam evāvaśiṣyate). Hmotné pojetí Pána, které je výtvorem mentálních spekulantů, proto nemá žádný význam. Pro světské učence Pán zůstává tajemstvím, třebaže důkladně prostudovali védskou literaturu (vedeṣu durlabham adurlabham ātma-bhaktau). Pán se zcela vymyká představám materialistických učenců, filozofů a vědců. Jeho čistí oddaní Ho však mohou snadno pochopit a Sám v Bhagavad-gītě (18.54) prohlašuje, že Jeho skutečnou povahu může znát jedině ten, kdo překonal stádium poznání a dokázal se zaměstnat v oddané službě Pánu. Nikdo nemůže mít jasné pojetí Pána nebo Jeho svatého jména, podoby, vlastností, zábav atd., dokud není zaměstnán v transcendentální láskyplné službě Jemu. Pokyn Bhagavad-gīty, že ze všeho nejdříve se musíme odevzdat Pánovi a zanechat ostatních činností znamená, že se musíme stát čistými a nepodmíněnými oddanými Pána. Jedině pak Ho můžeme poznat silou své oddané služby.
Mahārāja Parīkṣit uznal v dřívějším verši, že Pána nedovedou pochopit ani velcí vzdělaní učenci. Proč tedy znovu žádá Śukadeva Gosvāmīho, aby poznání o Pánovi vysvětloval dále? Důvod je zřejmý. Śukadeva Gosvāmī byl nejen nesmírně vzdělaný ve védské literatuře, ale byl také velkou seberealizovanou duší a mocným oddaným Pána. Milostí Pána se Jeho oddaný stává mocnější než On Samotný. Osobnost Božství Śrī Rāmacandra se pokoušel postavit most přes Indický oceán, aby se dostal na ostrov Laṅku, ale Śrī Hanumānjī, čistý oddaný Osobnosti Božství, snadno překonal celý oceán jedním velkým skokem. Nejvyšší Pán je ke Svému čistému oddanému tak milostivý, že se někdy zdá, že Jeho milovaný oddaný je mocnější než On Samotný. Pán o Sobě prohlásil, že není schopen zachránit Durvāsu Muniho, přestože Muni byl tak mocný, že dokázal přijít k Pánovi, i když byl ještě hmotně podmíněn. Durvāsu Muniho však zachránil Mahārāja Ambarīṣa, Pánův oddaný. A jelikož oddaný Pána je mocnější než Pán, uctívání oddaného je účinnější než přímé uctívání Pána (mad-bhakta-pūjābhyadhikā).
Závěr je tedy takový, že upřímný oddaný musí nejprve vyhledat duchovního mistra, který nejen dokonale zná védskou literaturu, ale je také velkým oddaným se skutečnou realizací Pána a Jeho různých energií. Bez pomoci takového duchovního mistra není možné dělat žádné pokroky v poznávání transcendentální vědy o Pánovi. A pravý duchovní mistr jako je Śukadeva Gosvāmī nehovoří o Pánovi pouze ve vztahu k Jeho vnitřním silám, ale také vysvětluje, jak Pán zachází se Svými vnějšími silami.
Činnosti vnitřní energie Pána se projevují v Jeho zábavách ve Vṛndāvanu, ale působení Jeho vnější energie je řízeno Jeho podobami Kāraṇārṇavaśāyī Viṣṇua, Garbhodakaśāyī Viṣṇua a Kṣīrodakaśāyī Viṣṇua. Śrīla Viśvanātha Cakravartī dává všem vaiṣṇavům dobrou radu, aby se po vzoru ideálního žáka Mahārāje Parīkṣita a ideálního duchovního mistra Śukadeva Gosvāmīho nezajímali pouze o Pánovy zábavy jako je rāsa-līlā, ale také o činnosti Jeho puruṣāvatārů ve spojení se sṛṣṭi-tattvou, s Jejich úlohami ve stvoření.