SLOKA 11
sūta uvāca
ity upāmantrito rājñā
guṇānukathane hareḥ
hṛṣīkeśam anusmṛtya
prativaktuṁ pracakrame
sūtaḥ uvāca—Sūta Gosvāmī řekl; iti—takto; upāmantritaḥ—požádán; rājñā—králem; guṇa-anukathane—o popis transcendentálních vlastností Pána; hareḥ—Osobnosti Božství; hṛṣīkeśam—Pána smyslů; anusmṛtya — náležitě vzpomínal; prativaktum—aby odpověděl; pracakrame—vykonal předběžné věci.
Sūta Gosvāmī řekl: Když byl Śukadeva Gosvāmī králem požádán, aby popsal tvůrčí energii Osobnosti Božství, začal systematicky vzpomínat na Pána smyslů (Śrī Kṛṣṇu) a aby správně odpověděl, promluvil následovně:
Když oddaní Pána přednášejí a popisují transcendentální vlastnosti Pána, nemyslí si, že mohou dělat něco nezávisle. Chápou, že mohou říkat jedině to, co jim vnukne Nejvyšší Pán, vládce smyslů. Smysly individuální bytosti nejsou její vlastní — oddaný ví, že tyto smysly patří Nejvyššímu Pánovi a že mohou být správně využity tehdy, když budou zaměstnány ve službě Pánu. Smysly jsou jako nástroje a hmotné prvky jsou jako materiál, a obojí nám poskytuje Pán, takže vše, co člověk dělá, říká, vidí atd., spadá vždy pod Pánovo řízení. Bhagavad-gītā (15.15) to potvrzuje: sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca. Nikdo nemůže jednat volně a nezávisle, a proto vždy, když chceme něco dělat, jíst či říkat, bychom se měli ucházet o svolení Pána. Díky Jeho požehnání je vše, co oddaný dělá, prosté čtyř nedostatků, které jsou typické pro podmíněnou duši.