SLOKA 18

Kirāta: Provincie ve staré Bhārata-varṣe, o které je zmínka v Bhīṣma-parvě Mahābhāraty. “Kirātové” je obvyklé označení domorodých kmenů v Indii a stará provincie Kirāta se rozkládá v oblastech Čhóta Nagpur a Santal Parganas v Biharsku.

Hūṇa: Oblast východního Německa a část Ruska je známá jako provincie Hūṇů. “Hūṇové” se také někdy říká jednomu horskému kmeni.

Āndhra: Provincie v jižní Indii, uvedená v Bhīṣma-parvě Mahābhāraty. Dodnes existuje pod tímto jménem.

Pulinda: V Mahābhāratě (Ādi-parva 174.38) se mluví o obyvatelích provincie jménem Pulinda. Tuto zemi dobyl Bhīmasena a Sahadeva. Řekové se nazývají “Pulindové” a ve Vana-parvě Mahābhāraty je uvedeno, že nevédská rasa z této oblasti bude vládnout celému světu. Provincie Pulinda byla také jednou z provincií Bhāraty a její obyvatelé byli z řad kṣatriyských králů. Jelikož se však později odchýlili od bráhmanské kultury, dostali název mlecchové (stejně jako ti, kteří nenásledují islámskou kulturu, jsou nazýváni “kafirové” a ti, kteří nenásledují křesťanskou kulturu, jsou nazýváni “pohané”).

Ābhīra: Toto jméno se také objevuje v Mahābhāratě, jak v Sabhā-parvě, tak v Bhīṣma-parvě. Je uvedeno, že tato provincie se nalézala kolem řeky Sarasvatī v Sindu. Sindská provincie se dříve rozprostírala až k protějšímu břehu Arabského moře a všichni její obyvatelé se nazývali “Ābhīrové”. Spadali pod vládu Mahārāje Yudhiṣṭhira a podle prohlášení Mārkaṇḍeyi měli mlecchové z této části světa také vládnout celé Bhāratě. To se později potvrdilo, stejně jako v případě Pulindů. Alexandr Veliký dobyl Indii za Pulindy a Mohamed Ghori dobyl Indii za Ābhīry. Ābhīrové byli také dříve kṣatriyové, kteří se drželi bráhmanské kultury, ale své spojení přerušili. Ve strachu před Paraśurāmou se tito kṣatriyové ukryli v hornaté oblasti Kavkazu a později se začali nazývat Ābhīrové. Místo, které obývali, dostalo jméno Ābhīradeśa.

Śumbhové neboli Kaṅkové: Obyvatelé Kaṅky, provincie staré Bhāraty, uvedení v Mahābhāratě.

Yavanové: Yavana bylo jméno jednoho ze synů Mahārāje Yayātiho, jemuž byla svěřena vláda nad částí světa nyní známou jako Turecko. Turci jsou tedy Yavanové jakožto potomci Mahārāje Yavany. Yavanové byli kṣatriyové, ale po opuštění bráhmanské kultury se z nich stali mleccha-yavanové. Popisy Yavanů jsou v Mahābhāratě (Ādi-parva 85.34). Jako Yavana byl také známý princ jménem Turvasu, jehož zemi dobyl Sahadeva, jeden z Pāṇḍuovců. Západní Yavana se na naléhání Karṇy spojil v bitvě na Kurukṣetře s Duryodhanou. Bylo předpovězeno, že tito Yavanové rovněž dobyjí Indii, a i to se potvrdilo.

Khasa: O obyvatelích Khasadeśe se hovoří v Mahābhāratě (Droṇa-parvě). Jako “Khasové” se obvykle označují ti, kterým roste jen malý knír—jedná se tedy o Mongoly, Číňany a další, kteří nesou tento znak.

Výše uvedená historická jména označují různé národy světa. I lidé stále zaměstnaní hříšnými činnostmi se mohou napravit a dojít na úroveň dokonalých lidských bytostí, pokud se odevzdají oddaným Pána. Ježíš Kristus a Mohamed, dva mocní oddaní Pána, vykonali na Zemi ve jménu Pána nesmírnou službu. A ze slov Śrīly Śukadeva Gosvāmīho vyplývá, že pokud současní vůdci lidské společnosti namísto dalšího rozvoje bezbožné civilizace svěří řešení světových problémů oddaným Pána (pro tento účel již byla vytvořena celosvětová organizace s názvem Mezinárodní společnost pro vědomí Kṛṣṇy), pak může milostí Všemocného Pána nastat celková změna v srdcích všech lidí na celém světě, protože Pánovi oddaní dokáží takovou změnu uskutečnit tím, že očistí prach z myslí obyčejných lidí. Politici mohou zůstat na svých místech, protože čistí oddaní Pána se nezajímají o politické vedení nebo o diplomatické zápletky. Oddaní chtějí pouze vidět, aby obyčejní lidé nebyli sváděni politickou propagandou a aby cenný lidský život nebyl znehodnocován následováním civilizace, která je z konečného hlediska určená ke zkáze. Pokud se politici nechají vést dobrými radami oddaných, může se změnit tvář celé společnosti a díky očistnému kázání oddaných nastane obrat v celosvětové situaci, jak ukázal Pán Caitanya. Stejně jako Śukadeva Gosvāmī začíná svoji modlitbu slovem yat-kīrtanam, tak i Pán Caitanya učil, že oslavování svatého jména Pána může důkladně změnit lidská srdce a odstranit nepřátelství mezi národy, které vzniká vinou politiků. A jakmile bude uhašen oheň nedorozumění, bude následovat další pokrok. Cílem života je vrátit se zpátky domů, zpátky k Bohu, jak jsme již v této knize několikrát rozebírali.

Podle vaiṣṇavského učení o oddané službě neexistuje pro nikoho nepřekonatelná překážka v rozvoji realizace Boha. Vaiṣṇava je dostatečně mocný, aby se jeho zásluhou stal vaiṣṇavou dokonce i Kirāta a jiní, jak je uvedeno v tomto verši. V Bhagavad-gītě (9.32) Pán říká, že každý se může stát Jeho oddaným (i lidé nízkého původu, ženy, śūdrové či vaiśyové), a každý, kdo se stane oddaným, se může vrátit domů, zpátky k Bohu. Jedinou nutnou kvalifikací je odevzdat se čistému oddanému Pána, který má důkladné poznání transcendentální vědy o Kṛṣṇovi (z Bhagavad-gīty a Śrīmad-Bhāgavatamu). Každý, kdo se dobře seznámí s vědou o Kṛṣṇovi — bez ohledu na to, ve které části světa se narodil — se stává čistým oddaným a duchovním mistrem ostatních lidí a může je napravit a očistit jejich srdce. I ten nejhříšnější člověk se může očistit stykem s čistým vaiṣṇavou. Vaiṣṇava proto přijímá upřímné žáky z kterékoliv části světa bez ohledu na jejich kastu či vyznání a prostřednictvím usměrňujících zásad je povyšuje do postavení čistých vaiṣṇavů, kteří jsou transcendentální bráhmanské kultuře. Kastovní systém neboli varṇāśrama-dharma už nefunguje ani mezi jeho takzvanými následovníky a v podmínkách současné společenské, politické a hospodářské revoluce ani není možné tuto instituci obnovit. Z duchovního hlediska může být jako vaiṣṇava přijat každý bez ohledu na tradice jeho země, neboť tento transcendentální proces nezná tělesné překážky. Na pokyn Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua tedy můžeme kázat Śrīmad-Bhāgavatam a Bhagavad-gītu po celém světě a pomoci všem, kteří chtějí toto transcendentální náboženství přijmout. Takovou kulturní propagandu oddaných jistě přijmou všichni uvažující a zvídaví lidé, kteří nejsou svázáni předsudky a zvyky nějaké země. Vaiṣṇava nikdy nesoudí jiného vaiṣṇavu podle jeho původu, stejně jako nikdy nepovažuje Božstvo Pána v chrámu za modlu a Śrīla Śukadeva Gosvāmī vzývá požehnání všemocného Pána (prabhaviṣṇave namaḥ), aby v tomto směru odstranil všechny pochybnosti. Stejně jako všemocný Pán přijímá ve Své podobě Božstva v chrámu pokornou službu Svého oddaného vykonávajícího oddané uctívání arcana, tak i tělo čistého vaiṣṇavy se ihned transcendentálně změní, když se odevzdá službě Pánu a dostane průpravu od kvalifikovaného vaiṣṇavy. Vaiṣṇavská pravidla v této souvislosti přikazují: arcye viṣṇau śilā-dhīr guruṣu nara-matir vaiṣṇave jāti-buddhiḥ śrī-viṣṇor nāmni śabda-sāmānya-buddhiḥ atd. “Nikdo nemá pokládat Božstvo Pána uctívané v chrámu za modlu nebo autorizovaného duchovního mistra za obyčejného člověka. Nikdo také nemá považovat čistého vaiṣṇavu za příslušníka nějaké kasty.” (Padma Purāṇa)

Závěr je takový, že Pán, který je všemocný, může přijmout každého člověka, bez ohledu na jeho původ a postavení, buď Osobně nebo prostřednictvím Svého autorizovaného zástupce, duchovního mistra. Pán Caitanya do Svého hnutí přijal mnoho lidí, kteří stáli mimo varṇāśramskou společnost a Sám o Sobě prohlásil pro naše poučení, že nepatří k žádné kastě nebo společenskému řádu, ale že je věčným služebníkem služebníka Pána dívek ve Vṛndāvanu (Pána Kṛṣṇy). To je cesta seberealizace.