SLOKA 19

I když je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, Pánem všech, kteří jdou po různých cestách k seberealizaci, poznat Ho mohou jedině ti, kteří jsou nad veškerou přetvářkou. Každý hledá věčný mír nebo věčný život a s tímto cílem každý buď studuje védská nebo jiná náboženská písma nebo podstupuje přísné odříkání jako empirický filozof, mystický yogī nebo čistý oddaný atd. Nejvyššího Pána však dokonale realizují jedině oddaní, protože se nijak nepřetvařují. Ti, kteří jdou po cestě seberealizace, se obvykle dělí na karmī, jñānī, yogīny a oddané Pána. Karmī, kteří jsou velice přitahováni plodonosnými védskými rituály, jsou nazýváni bhukti-kāmī neboli “ti, kteří touží po hmotném požitku”. Jñānī, kteří se snaží splynout s Nejvyšším prostřednictvím mentálních spekulací, jsou nazýváni mukti-kāmī neboli “ti, kteří touží po osvobození z hmotné existence”. Mystičtí yogīni, kteří provozují různé druhy odříkání, aby dosáhli osmi druhů hmotné dokonalosti a nakonec se v tranzu setkali s Nadduší (Paramātmou), jsou nazýváni siddhi-kāmī neboli “ti, kteří touží po mystických silách” a chtějí se stát menší než nejmenší nebo těžší než nejtěžší, získat vše, co si přejí, mít vládu nad každým, stvořit vše podle svého přání atd. Mocný yogī toto všechno dokáže, ale oddaní Pána nechtějí nic pro své vlastní uspokojení. Chtějí pouze sloužit Pánovi, protože Pán je veliký a oni jsou jakožto živé bytosti věčně Jeho podřízenými částmi. Tato dokonalá realizace své totožnosti oddanému pomáhá, aby se zbavil hmotných tužeb, aby si nepřál nic pro sebe samého, a proto jsou oddaní nazýváni niṣkāmī, “bez jakékoliv touhy”. Přirozenou vlastností živé bytosti je, že se nemůže zbavit všech tužeb. Jak bhukti-kāmī, tak mukti-kāmī i siddhi-kāmī touží po něčem pro své vlastní uspokojení, ale oddaní Pána, niṣkāmī, chtějí všechno pro Jeho uspokojení. Zcela závisejí na pokynech Pána a jsou vždy připraveni vykonávat svoji povinnost k Jeho spokojenosti.

Arjuna zpočátku vystupoval jako jeden z těch, kteří chtějí uspokojit sami sebe, neboť se chtěl vyhnout boji v bitvě na Kurukṣetře, ale Pán odstranil jeho touhy tím, že mu přednesl Bhagavad-gītu, v níž vysvětlil, jak vypadá karma-yoga, jñāna-yoga, haṭha-yoga i bhakti-yoga. Jelikož Arjuna neznal přetvářku, změnil své rozhodnutí a uspokojil Pána souhlasem, že bude bojovat (kariṣye vacanaṁ tava). Tak se z něho stal niṣkāmī.

Záměrně jsou zde uvedeny příklady Brahmy a Pána Śivy, protože Brahmājī, Pán Śiva, Śrīmatī Lakṣmījī a čtyři Kumārové (Sanaka, Sanātana atd.) jsou zakladatelé čtyř vaiṣṇavských sampradāyí, které jsou prosté sobeckých tužeb. Všechny tyto osobnosti jsou prosté veškeré přetvářky. Śrīla Jīva Gosvāmī vysvětluje slovo gata-vyalīkaiḥ jako projjhita-kaitavaiḥ, což označuje ty, kteří jsou prosti veškeré přetvářky (tedy pouze čisté oddané). V Caitanya-caritāmṛtě (Madhya 19.149) je řečeno:

Lidé, kteří touží po plodech svých zbožných činností, kteří si přejí spasení a splynutí s Nejvyšším nebo chtějí získat hmotné mystické síly, jsou stále neklidní, protože chtějí něco sami pro sebe, ale oddaný je naprosto vyrovnaný, protože nežádá nic pro sebe a je vždy připraven sloužit Pánu. Závěr je tedy takový, že Pán vládne všem, neboť nikdo nedokáže naplnit svoji touhu bez Jeho svolení, a v Bhagavad-gītě (8.9) prohlašuje, že všechny tyto výsledky uděluje pouze On, protože On je adhīśvara (původní vládce) každého: vedāntistů, velkých karma-kāṇḍīyů, významných náboženských vůdců, velkých asketů a všech, kteří usilují o duchovní rozvoj. Konečné realizace Boha dosáhnou pouze oddaní, kteří neznají přetvářku. Śrīla Śukadeva Gosvāmī proto klade zvláštní důraz na oddanou službu Pánu.