SLOKA 1
nārada uvāca
deva-deva namas te ’stu
bhūta-bhāvana pūrvaja
tad vijānīhi yaj jñānam
ātma-tattva-nidarśanam
nāradaḥ uvāca—Śrī Nārada řekl; deva—všech polobohů; deva—polobůh; namaḥ—klaním se; te—tobě; astu—jsi; bhūta-bhāvana—tvůrce všech živých bytostí; pūrva-ja—prvorozený; tat vijānīhi—prosím, vysvětli to poznání; yat jñānam—které poznání; ātma-tattva—transcendentální; nidarśanam—směřuje.
Śrī Nārada Muni oslovil Brahmājīho: Ó hlavní z polobohů, ó prvorozená živá bytosti, klaním se ti s hlubokou úctou. Prosím, vylož mi transcendentální poznání, které vede k pochopení pravdy o individuální duši a Nadduši.
Tento verš potvrzuje dokonalost systému parampary neboli učednické posloupnosti. V minulé kapitole bylo jasně řečeno, že Brahmājī, prvorozená živá bytost, přijal poznání přímo od Nejvyššího Pána a beze změn ho předal svému žáku Nāradovi. Nārada žádal o poznání a Brahmājī ho na jeho žádost poučil. To je systém učednické posloupnosti — požádat správnou osobu o transcendentální poznání a náležitě ho přijmout. Tuto metodu doporučuje Bhagavad-gītā (4.2). Chce-li zvídavý student obdržet transcendentální poznání, musí vyhledat kvalifikovaného duchovního učitele, odevzdat se mu, pokorně se ho ptát a sloužit mu. Poznání získané pokornými dotazy a službou je účinnější než poznání získané za peníze. Duchovní mistr v učednické posloupnosti od Brahmy a Nārady nechce od svých žáků peníze. Pravý student ho musí uspokojit upřímnou službou, a tak získá poznání o vztahu a povaze individuální duše a Nadduše.