SLOKA 11
yena sva-rociṣā viśvaṁ
rocitaṁ rocayāmy aham
yathārko ’gnir yathā somo
yatharkṣa-graha-tārakāḥ
yena—Jímž; sva-rociṣā—Jeho vlastní září; viśvam—celý svět; rocitam—již potenciálně stvořený; rocayāmi—projevuji; aham—já; yathā—jako když; arkaḥ—slunce; agniḥ—oheň; yathā—jako; somaḥ—měsíc; yathā—jakož i; ṛkṣa—nebeská klenba; graha—vlivné planety; tārakāḥ — hvězdy.
Já tvořím svět, který již předtím stvořil Pán Svojí osobní září (zvanou brahmajyoti), stejně jako měsíc, nebeská klenba, vlivné planety a třpytivé hvězdy začnou svítit teprve potom, až slunce zazáří ohnivým žárem.
Pán Brahmājī potvrdil Nāradovi jeho domněnku, že není nejvyšším stvořitelem. Méně inteligentní lidé se někdy pošetile domnívají, že Brahmā je příčinou všech příčin. Nārada však chtěl, aby tuto otázku vyjasnil sám Brahmājī, nejvyšší autorita ve vesmíru. Stejně jako rozhodnutí nejvyššího státního soudu je konečné, tak i výrok Brahmājīho je konečný ve védském způsobu získávání poznání. Jak jsme již uvedli v předchozím verši, Nāradajī byl osvobozenou duší a nebyl tedy jedním z méně inteligentních lidí, kteří přijímají falešného boha nebo bohy a klaní se jim svým vlastním způsobem. Představil se jako méně inteligentní, ale zároveň inteligentně vznesl svoji pochybnost před nejvyšší autoritou, aby si tak neinformovaní lidé mohli této otázky povšimnout a získat správné informace o stvoření a stvořiteli ze správného zdroje.
Brahmājī v tomto verši vyjasňuje mylný dojem méně inteligentních lidí a potvrzuje, že tvoří vesmírnou rozmanitost, která již předtím byla potenciálně stvořena oslnivou září Pána Śrī Kṛṣṇy. Brahmājī uvádí totéž v saṁhitě zvané Brahma-saṁhitā (5.40), kde říká:
yasya prabhā prabhavato jagad-aṇḍa-koṭi-
koṭiṣv aśeṣa-vasudhādi-vibhūti-bhinnam
tad brahma niṣkalam anantam aśeṣa-bhūtaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
“Sloužím Nejvyšší Osobnosti Božství Govindovi, prvotnímu Pánu, Jehož transcendentální tělesná záře zvaná brahmajyoti, která je neomezená, nevyčerpatelná a všeprostupující, je příčinou stvoření nekonečného počtu planet s různými druhy podnebí a různými životními podmínkami.”
Totéž je potvrzeno i v Bhagavad-gītě (14.27). Pán Kṛṣṇa je základem brahmajyoti (brahmaṇo hi pratiṣṭhāham). Podle védského slovníku Nirukti slovo pratiṣṭhā znamená “to, co ustanovuje”. Brahmajyoti tedy není nezávislá ani soběstačná. Pán Śrī Kṛṣṇa je svrchovaným stvořitelem brahmajyoti, o které je v tomto verši zmínka jako o sva-rociṣā neboli “záři transcendentálního těla Pána”. Tato brahmajyoti je všeprostupující a veškeré stvoření je umožněné její potenciální silou. Védské hymny proto prohlašují, že vše, co existuje, spočívá na brahmajyoti (sarvaṁ khalv idaṁ brahma). Brahmajyoti je tedy potenciálním zárodkem veškerého stvoření a tatáž brahmajyoti, neomezená a nevyčerpatelná, pochází z Pána. Pán (Śrī Kṛṣṇa) je proto z konečného hlediska nejvyšší příčinou všeho stvoření (ahaṁ sarvasya prabhavaḥ).
Nesmíme si myslet, že Pán tvoří jako kovář — kladivem a jinými nástroji. Pán tvoří prostřednictvím Svých energií. Vlastní rozmanité energie (parāsya śaktir vividhaiva śrūyate). Stejně jako malé semínko banyánového plodu má sílu stvořit velký banyánovník, Pán rozsévá všemožná semínka Svojí potencionální brahmajyoti (sva-rociṣā) a tato semínka jsou pak zalévána osobnostmi jako je Brahmā a postupně se vyvíjejí. Brahmā nemůže stvořit semínko, ale může pomoci jeho přeměně ve strom, stejně jako zahradník pomáhá rostlinám v jejich růstu tím, že je zalévá. Přirovnání ke slunci uvedené v tomto verši je velice příhodné. Slunce je původním zdrojem všeho světla v hmotném světě: ohně, elektřiny, měsíčních paprsků atd. Veškerá svítící tělesa na obloze jsou stvořením slunce, slunce je stvořením brahmajyoti a brahmajyoti je září Pána. Původní příčinou stvoření je tedy Pán.