SLOKA 12
tasmai namo bhagavate
vāsudevāya dhīmahi
yan-māyayā durjayayā
māṁ vadanti jagad-gurum
tasmai—Jemu; namaḥ—klaním se; bhagavate—Osobnosti Božství; vāsudevāya—Pánu Kṛṣṇovi; dhīmahi—medituji o Něm; yat—Jehož; māyayā—silou; durjayayā—nepřemožitelnou; mām—mně; vadanti—říkají; jagat—svět; gurum—pán.
Skládám své poklony Osobnosti Božství, Pánu Kṛṣṇovi (Vāsudevovi) a medituji o Něm, Jehož nepřemožitelná síla vede méně inteligentní lidi k tomu, že mě nazývají nejvyšším vládcem.
V příštím verši bude jasněji vysvětleno, jak iluzorní energie Pána mate méně inteligentní lidi, kteří pokládají Brahmājīho nebo prakticky kohokoliv jiného za Nejvyššího Pána. Brahmājī si ovšem nepřeje, aby ho nazývali Nejvyšším Pánem, a přímo se klaní Pánu Vāsudevovi, Śrī Kṛṣṇovi, Osobnosti Božství, Jemuž projevil stejnou úctu již v Brahma-saṁhitě (5.1):
īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ
sac-cid-ānanda-vigrahaḥ
anādir ādir govindaḥ
sarva-kāraṇa-kāraṇam
“Nejvyšší Pán je Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa, původní Pán, který má transcendentální tělo a je konečnou příčinou všech příčin. Uctívám tohoto prvotního Pána Govindu.”
Brahmājī si je vědom svého skutečného postavení a ví, že méně inteligentní lidé, zmatení iluzorní energií Pána, pokládají za Boha kohokoliv podle své momentální nálady. Zodpovědný člověk stejně jako Brahmājī odmítá, aby ho žáci nebo podřízení nazývali Nejvyšším Pánem, ale hlupákům, kteří jsou idolem lidí se zvířecí povahou psů, vepřů, velbloudů a oslů, lichotí, když jsou oslovováni jako Nejvyšší Pán. Proč se takoví lidé s oblibou nechají označovat za Boha a proč je tak jejich hloupí ctitelé nazývají, vysvětluje následující verš.