SLOKA 22
kālād guṇa-vyatikaraḥ
pariṇāmaḥ svabhāvataḥ
karmaṇo janma mahataḥ
puruṣādhiṣṭhitād abhūt
kālāt—z věčného času; guṇa-vyatikaraḥ—přeměna kvalit jejich vzájemným působením; pariṇāmaḥ—přeměna; svabhāvataḥ—z přírody; karmaṇaḥ—činností; janma—stvoření; mahataḥ—mahat-tattvy; puruṣa-adhiṣṭhitāt—díky inkarnaci Pána zvané puruṣa; abhūt—nastalo.
Po inkarnaci prvního puruṣi (Kāraṇārṇavaśāyī Viṣṇua) vzniká mahat-tattva neboli principy hmotného stvoření, poté se projevuje čas a postupem času se objevují tři kvality. Příroda je projevem tří kvalit, které se přeměňují v činnosti.
Díky všemocnosti Nejvyššího Pána se celé hmotné stvoření vyvíjí procesem přeměn a postupných reakcí a působením stejné všemocnosti je opět vše postupně zničeno a uloženo v těle Nejvyššího. Kāla neboli čas je synonymum přírody a je přeměněným projevem principů hmotného stvoření. Čas je tedy možné pokládat za první příčinu celého stvoření a přeměnou přírody se projevují různé činnosti hmotného světa. Tyto činnosti lze považovat za projevy přirozených instinktů každé jednotlivé živé bytosti nebo dokonce i netečných předmětů a výsledkem těchto činností je vznik mnoha rozmanitých produktů a vedlejších produktů téže povahy. Původem toho všeho je Nejvyšší Pán, a proto Vedānta-sūtry i Bhāgavatam začínají výrokem, že Absolutní Pravda je zdrojem veškerého stvoření (janmādy asya yataḥ).