SLOKA 24

Hmotné ego, pocit totožnosti s hmotou, je silně egocentrické a postrádá jasné poznání o existenci Boha. Tento sobecký egoismus materialistických živých bytostí je příčinou jejich podmínění dalšími hmotnými prvky a trvalého uvěznění v hmotné existenci. Tento egoismus je velice pěkně vysvětlen v sedmé kapitole Bhagavad-gīty (verše 24-27). Egoistický impersonalista, který nemá žádné jasné pojetí Osobnosti Božství, se na základě vlastního úsudku domnívá, že Osobnost Božství projevuje hmotnou podobu ze Své původní neosobní duchovní existence pro splnění určitého poslání. Impersonalista se drží tohoto mylného pojetí Nejvyššího Pána, přestože se zdánlivě velice zajímá o védskou literaturu jako jsou Brahma-sūtry a další vysoce intelektuální filozofické zdroje poznání. Jeho nevědomost ohledně osobního rysu Pána je výsledkem nevědomosti způsobené směsí různých kvalit. Impersonalista tak nedokáže pochopit Pánovu věčnou duchovní podobu plnou věčného poznání, blaženosti a existence. Důvodem je to, že Pán si vyhrazuje právo nevystavovat se neoddanému, který i po podrobném studiu literatury jako je Bhagavad-gītā zůstává jednoduše z tvrdohlavosti impersonalistou. Tak působí yogamāyā, Pánova osobní energie, která jedná jako pobočník Pána a zakrývá pohled neústupného impersonalisty. Takto zmatený člověk je popisován jako mūḍha neboli naprosto nevědomý, jelikož nedokáže pochopit, že transcendentální podoba Pána je nezrozená a neměnná. Kdyby Pán přijímal podobu nebo hmotné tělo a Jeho původní rys byl neosobní, znamenalo by to, že se rodí a mění se na Osobu. Pán je však neměnný a nikdy se nerodí jako podmíněná duše. Podmíněná duše přijímá různé podoby zrození za zrozením, neboť podléhá zákonům hmotného světa, ale egocentričtí impersonalisté se svojí základní nevědomostí pokládají Pána za jednoho z nich, protože se dokáží soustředit jen sami na sebe, nehledě na jejich takzvaný pokrok ve studiu Vedānty. Pán, který je v srdci každé individuální živé bytosti, zná velice dobře minulé, přítomné i budoucí sklony těchto podmíněných duší, ale zmatená podmíněná duše prakticky není schopna znát Pána v Jeho věčné podobě. I když impersonalista pozná Pánovy rysy Brahman a Paramātmu, zůstává Jeho vůlí nevědomý co se týče Jeho věčného osobního rysu v podobě věčného Nārāyaṇa, transcendentálního všemu hmotnému stvoření.

Příčinou této nevědomosti materialistů je to, že se neustále zabývají nepřirozeným zvyšováním svých hmotných potřeb. Chce-li člověk poznat Nejvyšší Osobnost Božství, musí prostřednictvím oddané služby očistit své hmotné smysly. Kvalita dobra neboli bráhmanská kultura doporučovaná ve védských písmech této duchovní realizaci napomáhá, a proto je stav jñāna-śakti pro podmíněné duše relativně lepší než dva další stavy, dravya-śakti a kriyā-śakti. Celá materialistická civilizace se vyznačuje ohromným hromaděním surovin pro průmyslovou výrobu a veškeré toto průmyslové podnikání (kriyā-śakti) je způsobeno naprostým opomíjením duchovního života. Chceme-li napravit tento velký nedostatek materialistické civilizace, která se zakládá na principech dravya-śakti a kriyā-śakti, musíme se vydat cestou oddané služby Pánu a přijmout principy karma-yogy, které popisuje Bhagavad-gītā (9.27):

“Ať činíš cokoliv, ať pojídáš cokoliv, ať obětuješ nebo daruješ cokoliv a ať provádíš jakákoliv pokání, ó synu Kuntī, vždy to čiň jako oběť Mně.”