SLOKA 7
sa bhavān acarad ghoraṁ
yat tapaḥ susamāhitaḥ
tena khedayase nas tvaṁ
parā-śaṅkāṁ ca yacchasi
saḥ—on; bhavān—ty; acarat—podstoupil; ghoram—přísnou; yat tapaḥ—meditaci; su-samāhitaḥ—s dokonalou kázní; tena—z toho důvodu; khedayase—působí bolest; naḥ—nám; tvam—ty; parā—konečná pravda; śaṅkām—pochyby; ca—a; yacchasi—dej nám příležitost.
Když však pomyslíme na tvá velká odříkání a dokonalou disciplínu, jsme nuceni uvažovat o existenci ještě někoho mocnějšího nežli jsi ty, přestože jsi tak mocný ve věcech stvoření.
Po vzoru Śrī Nārady Muniho bychom neměli slepě přijímat svého duchovního mistra za Samotného Boha. Duchovního mistra je třeba náležitě uctívat na stejné úrovni jako Boha, ale pokud o sobě prohlašuje, že je Samotný Bůh, je třeba ho ihned zavrhnout. Nārada Muni pokládal Brahmu za Nejvyššího na základě jeho podivuhodných činů při stvoření, ale když viděl, že Pán Brahmā také uctívá nějakou vyšší autoritu, začal mít pochybnosti. Nejvyšší je nejvyšší a neuctívá nikoho vyššího. Ahaṅgrahopāsitā neboli ten, kdo uctívá sám sebe s představou, že se sám stane Bohem, může snad na někoho udělat klamný dojem, ale inteligentní žák ihned pochopí, že Nejvyšší Pán nemusí uctívat nikoho, ani Sebe Samého, aby se stal Bohem. Ahaṅgrahopāsanā může být jednou z metod transcendentální realizace, ale ahaṅgrahopāsitā se nikdy nemůže stát Bohem. Transcendentální realizace neznamená, že se z člověka stane Bůh. Nārada Muni považoval Brahmājīho za Nejvyšší Osobu, ale když viděl, že se Brahmājī věnuje transcendentální realizaci, začal pochybovat, a proto si chtěl všechno vyjasnit.