SLOKA 10
parābhūter adharmasya
tamasaś cāpi paścimaḥ
nāḍyo nada-nadīnāṁ ca
gotrāṇām asthi-saṁhatiḥ
parābhūteḥ—zklamání; adharmasya—nemorálnosti; tamasaḥ—nevědomosti; ca—a; api—a také; paścimaḥ—záda; nāḍyaḥ—střev; nada — velkých řek; nadīnām—říček; ca—také; gotrāṇām—hor; asthi—kosti; saṁhatiḥ—hromadění.
Záda Pána jsou místem všech druhů zklamání, nevědomosti a nemorálnosti. Z Jeho žil tečou velké i malé řeky a Jeho kosti tvoří hřebeny vysokých hor.
Pro vyvrácení neosobního pojetí Nejvyšší Osobnosti Božství je v těchto verších systematicky vysvětlena psychologická a anatomická stavba transcendentálního těla Pána. Z uvedeného popisu Pánova těla (Jeho vesmírné podoby) je zřejmé, že podoba Pána se liší od hmotných podob, které si lidé obvykle představují. Pán však v žádném případě není beztvaré prázdno. Nevědomost jsou Jeho záda, a proto ani nevědomost méně inteligentních lidí není oddělená od Jeho tělesné podoby. Jelikož Jeho tělo je úplným celkem, ke kterému patří vše, co existuje, nikdo nemůže tvrdit, že Pán je pouze neosobní. Naopak, dokonalý popis Pána udává, že je neosobní i osobní zároveň. Osobnost Božství je původním rysem Pána a Jeho neosobní emanace je pouhým odrazem Jeho transcendentálního těla. Ti, kteří mají to štěstí, že mohou vidět Pána zepředu, poznávají Jeho osobní rys, zatímco zklamaní lidé zůstávají na té straně Pána, která je místem nevědomosti, a jelikož Ho vidí zezadu, poznávají Ho v Jeho neosobním rysu.