SLOKA 20

Tento verš Śrīmad-Bhāgavatamu jasně uvádí, co je cílem systému varṇāśrama-dharma neboli sanātana-dharma. Nejlepší službu lze člověku prokázat tím, když je mu dána taková výchova, aby byl odpoutaný od pohlavního života, protože právě holdování sexu nutí živou bytost znovu a znovu se rodit v hmotném světě a žít podmíněným životem. Lidská civilizace, ve které se nekontrolovaně holduje pohlavnímu životu, je civilizací čtvrté třídy, protože v takové atmosféře nemá duše uvězněná v hmotném těle žádnou naději na osvobození. Zrození, smrt, stáří a nemoc se týkají hmotného těla a nemají s duší nic společného. Dokud je však ve společnosti podporována tělesná připoutanost ke smyslovému požitku, individuální duše je nucena stále procházet opakovaným zrozením a smrtí, neboť se nezbaví hmotného těla, které je jako oblečení odsouzené k zániku.

Varṇāśramský systém umožňuje dosáhnout nejvyššího cíle lidského života právě tím, že připravuje své následovníky, aby počínaje životním řádem brahmacārī dodržovali slib pohlavní zdrženlivosti. Život brahmacārīnů je určen pro studenty, kteří jsou vychováváni tak, aby tento slib přísně dodržovali. Mladí lidé, kteří neznají chuť pohlavního života, mohou žít snadno v celibátu a jakmile si osvojí zásady takového života, mohou velice snadno dělat další pokroky k nejvyšší dokonalosti a dosáhnout duchovního království tří čtvrtin Pánovy energie. Již bylo vysvětleno, že ve vesmíru, který tvoří tři čtvrtiny Pánovy energie, neexistuje smrt ani strach a každý zde žije blaženým životem plným štěstí a poznání. Hospodář je obvykle připoutaný k rodinnému životu, ale pokud v mládí dostal výchovu brahmacārīna, bude pro něj snadné zřeknout se pohlavního požitku. Hospodářům se doporučuje, aby ve věku padesáti let opustili domov a odešli žít do lesa (pañcaśordhvaṁ vanaṁ vrajet). Když pak budou plně odpoutáni od rodinné náklonnosti, mohou vstoupit do řádu odříkání a jako sannyāsīni se plně zaměstnat ve službě Pánu. Jakékoliv náboženské zásady, které učí své následovníky dodržovat slib pohlavní zdrženlivosti, jsou pro člověka dobré, protože jedině ti, kteří jsou takto připraveni, mohou ukončit strastiplný život v hmotném světě. Principy nirvāṇy, které doporučoval Pán Buddha, jsou také určeny pro ukončení strastiplného života v hmotném světě. V nejvyšší podobě je však tato metoda doporučována v tomto verši Śrīmad-Bhāgavatamu, a zároveň je zde jasně popsán konečný cíl, i když jinak v zásadě není mezi metodou buddhistů, śaṅkaritů a vaiṣṇavů žádný rozdíl. Ani jedna z těchto škol nedovoluje svým následovníkům, aby porušovali slib pohlavní zdrženlivosti, pokud chtějí dosáhnout nejvyšší dokonalosti — života bez zrození a smrti, úzkosti a strachu.

Hospodáři a ti, kteří úmyslně porušují slib celibátu, nemohou vstoupit do království nesmrtelnosti. Zbožní hospodáři nebo pokleslí yogīni a transcendentalisté mohou být povýšeni na vyšší planety v hmotném světě (v jedné čtvrtině Pánovy energie), ale do království nesmrtelnosti se jim nepodaří vstoupit. Ti, kteří porušili slib celibátu, se nazývají abṛhad-vratové. Pokud chtějí vānaprasthové (lidé, kteří zanechali rodinného života) a sannyāsīni (lidé žijící v odříkání) dosáhnout úspěchu, nesmějí tento slib porušit. Brahmacārīnům, vānaprasthům a sannyāsīnům již nepřísluší znovu se narodit (apraja) a stejně tak jim nepřísluší potají holdovat sexu. Duchovně orientovaný člověk, který takto poklesne, sice dostává další příležitost lidského života v dobrých rodinách učených brāhmaṇů nebo bohatých obchodníků, kde má možnost učinit další pokrok, ale nejlépe je dosáhnout nejvyššího cíle, tzn. nesmrtelnosti, okamžitě po dosažení lidské životní podoby; jinak je lidský život považovaný za neúspěšný. Pán Caitanya byl ke Svým stoupencům velice přísný ohledně pohlavní zdrženlivosti. Jednoho ze Svých osobních služebníků, Choṭu Haridāse, tvrdě potrestal, když jen zaváhal v dodržování celibátu. Pro transcendentalistu, který se chce dostat do duchovního království nad hmotnými strastmi, je úmyslné holdování sexu horší než sebevražda; zvláště v životním stádiu odříkání. Pohlavní život v řádu odříkání je nejzvrácenější podobou náboženského života a takovou svedenou osobu může zachránit jedině náhodné setkání s čistým oddaným.