SLOKA 31
nārāyaṇe bhagavati
tad idaṁ viśvam āhitam
gṛhīta-māyoru-guṇaḥ
sargādāv aguṇaḥ svataḥ
nārāyaṇe—Nārāyaṇovi; bhagavati—Osobnosti Božství; tat idam — všechny tyto hmotné projevy; viśvam—všechny vesmíry; āhitam—umístěné; gṛhīta—přijal; māyā—hmotné energie; uru-guṇaḥ—velice mocné; sarga-ādau—ve stvoření, udržování a zničení; aguṇaḥ—bez připoutanosti k hmotným kvalitám; svataḥ—soběstačně.
Všechny projevy hmotných vesmírů tedy spočívají na Jeho mocných hmotných energiích, které Pán přijímá, přestože je soběstačný a nemá žádnou zálibu v hmotných kvalitách.
Brahmā takto odpovídá na otázku, kterou mu Nārada položil ohledně udržování hmotného stvoření. Hmotné akce a reakce, které povrchně studují materialističtí vědci, nejsou konečnou pravdou co se týče stvoření, udržování a zničení. Hmotná energie je jednou z energií Pána, která je projevená v čase a přijímá tři kvality — dobro, vášeň a nevědomost — zosobněné v podobách Viṣṇua, Brahmy a Śivy. Hmotná energie takto pracuje pod svrchovanou vládou Pána, přestože On Sám je vždy transcendentální všem hmotným činnostem. Na stavbu velkého domu vynakládá bohatý člověk svoji energii v podobě peněz a prostředků, a stejně tak na jeho zničení, ale o udržování se vždy stará sám. Pán je nejbohatší ze všech, protože má v plné míře šest vznešených vlastností. Osobně nemusí nic dělat, ale i přesto je vše v hmotném světě vykonáváno podle Jeho přání a nařízení. Celý hmotný projev tedy spočívá v Nārāyaṇovi, Nejvyšší Osobnosti Božství. Neosobní pojetí nejvyšší pravdy vzniká pouze z nedostatečného poznání a Brahmājī, který je známý jako stvořitel vesmíru, tuto skutečnost jasně vysvětluje. Brahmājī je nejvyšší autoritou védské moudrosti a jeho prohlášení v této souvislosti je tedy dokonalou pravdou.