No edit permissions for Čeština

SLOKA 40-41

viśuddhaṁ kevalaṁ jñānaṁ
pratyak samyag avasthitam
satyaṁ pūrṇam anādy-antaṁ
nirguṇaṁ nityam advayam

ṛṣe vidanti munayaḥ
praśāntātmendriyāśayāḥ
yadā tad evāsat-tarkais
tirodhīyeta viplutam


viśuddham — bez sebemenšího hmotného znečištění; kevalam — čisté a dokonalé; jñānam — poznání; pratyak — všeprostupující; samyak — v plnosti; avasthitam — umístěné; satyam — pravda; pūrṇam — absolutní; anādi — bez počátku; antam — a stejně tak i bez konce; nirguṇam — z dosahu hmotných kvalit; nityam — věčný; advayam — nemající soupeře; ṛṣe — ó Nārado, ó velký mudrci; vidanti — mohou chápat jedině; munayaḥ — velcí myslitelé; praśānta — uklidněné; ātma — vlastní já; indriya — smysly; āśayāḥ — ochráněni; yadā — zatímco; tat — to; eva — jistě; asat — neobhájitelné; tarkaiḥ — argumenty; tiraḥ-dhīyeta — zmizí; viplutam — zkreslené.
 


Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je čistý a nepoznamenaný hmotným znečištěním. Je Absolutní Pravdou a ztělesněním plného a dokonalého poznání. Je všeprostupující, nemá počátek ani konec a nemá žádného soupeře. Ó velký mudrci Nārado, velcí myslitelé Ho mohou poznat jedině tehdy, když se zcela oprostí od všech hmotných tužeb a jejich smysly budou nerozrušené. Neobhájitelné argumenty jinak vše zkreslí a Pán zmizí z našeho dohledu.
 


Zde je Pán popisován nezávisle na Jeho transcendentálních činnostech v dočasných hmotných stvořeních. Māyāvādská filozofie se snaží dokázat, že když Pán přijímá podoby inkarnací, je znečištěn hmotným tělem. Takovéto dohady jsou zde zcela popřeny vysvětlením, že Pánovo postavení je čisté a nedotčené za každých okolností. Podle māyāvādské filozofie se duše označuje jako jīva, je-li zakryta nevědomostí, ale je-li z této nevědomosti osvobozena, pak splývá s neosobní existencí Absolutní Pravdy. Zde se však říká, že Pán je věčným symbolem plného a dokonalého poznání. To je Jeho jedinečná výsada: je trvale osvobozen od všeho hmotného znečištění. Tím se Pán liší od obyčejných individuálních živých bytostí, které mají sklon podlehnout nevědomosti a přijmout hmotná označení. Ve Vedách je řečeno, že Pán je vijñānam ānandam, plný blaženosti a poznání. Podmíněné duše se s Ním nemohou nikdy srovnávat, protože mají sklony podlehnout znečištění. I když po osvobození může živá bytost být kvalitativně rovnocenná Pánu, tato její náchylnost ke znečištění, kterou Pán nikdy nemá, ji od Něho odlišuje. Ve Vedách je řečeno: śuddham apāpa-viddham — individuální ātmu poznamenávají hříchy, ale Pán jimi není nikdy znečištěn. Pán se přirovnává k mocnému slunci. Slunce je tak mocné, že se nikdy neznečistí od nakažlivých látek. Naopak — jeho paprsky mohou nakažené věci sterilizovat. Stejně tak Pán není nikdy znečištěn hříchy, ale naopak hříšné živé bytosti se ve styku s Ním očistí. To znamená, že Pán je také všeprostupující jako slunce, a proto je v tomto verši použito slovo pratyak.
Vše, co existuje, je některou z energetických expanzí Pána. Pán je uvnitř všeho a je také všepokrývající, aniž by Ho znepokojovaly činnosti individuálních duší. Je tedy nekonečně velký, zatímco živé bytosti jsou nekonečně malé. Ve Vedách je řečeno, že existuje pouze Pán Samotný a existence všech ostatních závisí na Něm. Je zdrojem existence každého a je Nejvyšší Pravdou ze všech dalších rozčleněných pravd. Je zdrojem bohatství každého, a nikdo se Mu proto v bohatství nevyrovná. Jelikož je plný všech vznešených vlastností — majetku, slávy, síly, krásy, poznání a odříkání — je jistě Nejvyšší Osobou. A jelikož je Osobou, má mnoho osobních vlastností, i když je transcendentální hmotným kvalitám. Již jsme rozebírali výrok itthaṁ-bhūta-guṇo hariḥ (Bhāg. 1.7.10). Jeho transcendentální vlastnosti jsou tak přitažlivé, že přitahují i osvobozené duše (ātmārāmy). Přestože má všechny osobní vlastnosti, je zároveň všemocný. Nic proto nemusí dělat Osobně, neboť vše vykonávají Jeho všemocné energie. To potvrzují védské mantry: parāsya śaktir vividhaiva śrūyate svābhāvikī jñāna-bala-kriyā ca. To svědčí o Jeho zvláštní duchovní podobě, kterou nelze nikdy vnímat hmotnými smysly. Lze Ho vidět pouze tehdy, když jsou smysly očištěny oddanou službou (yam evaiṣa vṛṇute tena labhyaḥ). Mezi Pánem a živými bytostmi jsou tedy v mnoha ohledech základní rozdíly. Jak prohlašují Vedy, s Pánem nelze nikoho srovnávat (ekam evādvitīyaṁ brahma, dvaitād vai bhayaṁ bhavati). Pán nemá soupeře, nemusí se obávat nějaké jiné bytosti a nikdo Mu nemůže být roven. I když je příčinou všech jiných bytostí, jsou mezi nimi a Jím základní rozdíly. Jinak by nebyl důvod, aby se v jednom z předchozích veršů říkalo, že nikdo Ho nemůže znát na sto procent takového, jaký je (na yaṁ vidanti tattvena). To, že Ho nikdo nemůže plně chápat, je vysvětleno i v tomto verši, ale zde je uvedena kvalifikace, s níž je Ho možné pochopit do určité míry. Ve větší míře mohou Pána znát jedině praśāntové neboli Jeho čistí oddaní. Oddaní nemají ve svém životě žádné jiné touhy nežli být poslušnými služebníky Pána, zatímco všichni ostatní — empiričtí filozofové, mystici a ploduchtiví pracovníci — něco požadují, a proto nikdy nemají klid. Ploduchtivý pracovník chce odměnu za svoji práci, mystik chce nějakou životní dokonalost a empirický filozof chce splynout s existencí Pána. Dokud budeme mít jakékoliv požadavky na svůj smyslový požitek, nikdy nedosáhneme klidu, ale právě naopak: kvůli našemu zbytečnému spekulativnímu argumentování se nám začne celá skutečnost stále více zkreslovat a Pán se bude jen více a více vzdalovat z dosahu našeho chápání. Spekulant může mít na základě svého odříkání a pokání určité poznání o neosobních rysech Pána, ale v žádném případě není schopen pochopit nejvyšší podobu Osobnosti Božství, podobu Govindy, protože pouze amalātmanové neboli naprosto bezhříšní lidé mohou vykonávat čistou oddanou službu Pánu, což potvrzuje i Bhagavad-gītā (7.28):

 

yeṣāṁ tv anta-gataṁ pāpaṁ
janānāṁ puṇya-karmaṇām
te dvandva-moha-nirmuktā
bhajante māṁ dṛḍha-vratāḥ

« Previous Next »