SLOKA 42

O pomíjivé povaze hmotného stvoření jsme zde hovořili již mnohokrát. Hmotné stvoření je pouze dočasným projevem hmotné energie Všemocného Boha. Je ho zapotřebí, aby dostaly příležitost i podmíněné duše, které se nechtějí sdružovat s Pánem prostřednictvím láskyplné transcendentální služby. Tyto neochotné podmíněné duše mají zakázaný vstup do duchovního světa, neboť v srdci nechtějí sloužit. Chtějí si namísto toho užívat samy a napodobovat Boha. Živé bytosti jsou svojí přirozeností věčnými služebníky Pána, ale některé z nich zneužívají své samostatnosti a odmítají sloužit. Jim je dovoleno užívat si hmotné přírody, která se nazývá māyā neboli iluze. Iluze se jí říká proto, že živé bytosti v zajetí māyi si ve skutečnosti nemohou užívat, i když oklamány māyou si myslí, že si užívají. Tyto oklamané živé bytosti dostávají v pravidelných intervalech příležitost napravit svoji zvrácenou mentalitu iluzorních vládců hmotné přírody, a dostávají pokyny z Ved o tom, jaký je jejich věčný vztah k Nejvyššímu Pánu Kṛṣṇovi (vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ). Dočasné stvoření hmotného světa je tedy projevem Pánovy hmotné energie a Nejvyšší Pán inkarnuje v podobě Kāraṇārṇavaśāyī Viṣṇua, aby vše řídil, stejně jako vláda vysílá na různá místa své zástupce, aby dočasně řídili lokální záležitosti. Tento Kāraṇodakaśāyī Viṣṇu projevuje hmotné stvoření tím, že pohlédne na Svoji hmotnou energii (sa aikṣata). V prvním dílu této knihy jsme již do určité míry vysvětlovali verš jagṛhe pauruṣaṁ rūpam. Délka iluzorní hry, která má jméno hmotné stvoření, se nazývá kalpa a hovořili jsme o tom, že kalpy se střídají jedna za druhou. Prostřednictvím Svých inkarnací a činnostmi Svých energií Pán projevuje všechny složky stvoření — čas, prostor, příčinu, důsledek, mysl, hrubé a jemné prvky, přírodní kvality (dobro, vášeň a nevědomost), které se s nimi pojí vzájemným působením, dále smysly a jejich souhrnný zdroj, gigantickou vesmírnou podobu jakožto druhou inkarnaci Garbhodakaśāyī Viṣṇua, a všechny živé bytosti, pohyblivé i nehybné, které z této druhé inkarnace vycházejí. Všechny tyto prvky stvoření a stvoření samotné jsou nakonec jen energetickými projevy Nejvyššího Pána; nic není nezávislé na vládě Svrchované Bytosti. První inkarnace v hmotném stvoření, Kāraṇārṇavaśāyī Viṣṇu, je úplnou částí původní Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇy, a Brahma-saṁhitā (5.48) ji popisuje následovně:

Všechny vesmíry, kterých je nespočetně mnoho, existují pouze po dobu výdechu Mahā-Viṣṇua, Kāraṇārṇavaśāyī Viṣṇua, který je úplnou částí Govindy, původní Osobnosti Božství Pána Kṛṣṇy.