SLOKA 11
satre mamāsa bhagavān haya-śīraṣātho
sākṣāt sa yajña-puruṣas tapanīya-varṇaḥ
chandomayo makhamayo ’khila-devatātmā
vāco babhūvur uśatīḥ śvasato ’sya nastaḥ
satre—při obětním obřadu; mama—mém; āsa—zjevil se; bhagavān — Osobnost Božství; haya-śīraṣā—s koňskou hlavou; atha—takto; sākṣāt — přímo; saḥ—On; yajña-puruṣaḥ—ten, pro Jehož potěšení je oběť vykonávána; tapanīya—zlatá; varṇaḥ—pleť; chandaḥ-mayaḥ—zosobněné védské hymny; makha-mayaḥ—zosobněné oběti; akhila—vše, co existuje; devatā-ātmā—duše polobohů; vācaḥ—zvuky; babhūvuḥ—bylo slyšet; uśatīḥ—velice potěšující na poslech; śvasataḥ—když dýchal; asya—Jeho; nastaḥ—skrze nozdry.
Při oběti, kterou jsem já (Brahmā) vykonával, se Pán zjevil v podobě Hayagrīvy. Je zosobněním obětí a Jeho pleť má zlatou barvu. Je také zosobněním Ved a Nadduší všech polobohů. Když dýchal, z Jeho nozder vycházely všechny sladké zvuky védských hymnů.
Védské hymny jsou obvykle určeny pro oběti, které vykonávají ploduchtiví pracovníci s touhou uspokojit polobohy a získat tak své výsledky. Pán je však zosobněním obětí i zosobněním védských hymnů. Je-li tedy někdo přímo oddaným Pána, pak automaticky dosahuje cíle všech obětí a těší všechny polobohy. Oddaní Pána nemusí vykonávat žádnou oběť pro potěšení polobohů, jak nařizují Vedy, a přesto jsou na vyšší úrovni než ploduchtiví pracovníci či uctívači polobohů.