SLOKA 12
matsyo yugānta-samaye manunopalabdhaḥ
kṣoṇīmayo nikhila-jīva-nikāya-ketaḥ
visraṁsitān uru-bhaye salile mukhān me
ādāya tatra vijahāra ha veda-mārgān
matsyaḥ—inkarnace ryby; yuga-anta—na konci věku; samaye—v té době; manunā—budoucí Vaivasvata Manu; upalabdhaḥ—viděl; kṣoṇīmayaḥ—až po pozemské planety; nikhila—všechny; jīva—živé bytosti; nikāya-ketaḥ—útočiště pro; visraṁsitān—vycházející z; uru—velký; bhaye—ze strachu; salile—ve vodě; mukhāt—z úst; me—mých; ādāya — když přijal; tatra—tam; vijahāra—užíval si; ha—jistě; veda-mārgān — všechny Vedy.
Na konci věku měl budoucí Vaivasvata Manu jménem Satyavrata vidět, že Pán se v inkarnaci ryby stal útočištěm pro všechny druhy živých bytostí až po obyvatele pozemských planet. Kvůli mému strachu z rozlehlých vod na konci věku vycházejí Vedy z mých (Brahmových) úst a Pán, který se těší v těchto rozlehlých vodách, je ochraňuje.
Během jednoho dne Brahmy se vystřídá čtrnáct Manuů a na konci vlády každého Manua dochází ke zničení až po úroveň Země a nedozírné vody nahánějí strach dokonce i Brahmovi. Budoucí Vaivasvata Manu tedy měl být na počátku svého působení svědkem tohoto zničení. Mělo dojít i k mnoha dalším událostem, jako je zabití slavného Śaṅkhāsury. Tato předpověď je ve shodě s dřívější zkušeností Brahmājīho, který věděl, že při hrůzostrašném zničení vyjdou Vedy z jeho úst, ale že Pán ve Své rybí inkarnaci zachrání nejen všechny živé bytosti — polobohy, zvířata, lidi a velké mudrce — ale i Vedy.