SLOKA 25
vakṣaḥ-sthala-sparśa-rugna-mahendra-vāha-
dantair viḍambita-kakubjuṣa ūḍha-hāsam
sadyo ’subhiḥ saha vineṣyati dāra-hartur
visphūrjitair dhanuṣa uccarato ’dhisainye
vakṣaḥ-sthala—hruď; sparśa—ve styku s; rugna—rozbitý; mahā-indra—král nebes; vāha—ten, kdo nosí; dantaiḥ—klem; viḍambita—osvítil; kakup-juṣaḥ—všechny směry; ūḍha-hāsam—přemožený smíchem; sadyaḥ—neprodleně; asubhiḥ—životem; saha—společně s; vineṣyati—byl zabit; dāra-hartuḥ—toho, který unesl manželku; visphūrjitaiḥ—rozezvučením tětivy; dhanuṣaḥ—luk; uccarataḥ—procházející se; adhisainye — mezi bojujícími vojáky obou stran.
Když Rāvaṇa bojoval, kel slona, vezoucího nebeského krále Indru, se po srážce s jeho hrudí rozpadl na kousky, které osvítily všechny směry. Rāvaṇa byl proto tak pyšný na svoji udatnost, že se začal nenuceně procházet mezi bojujícími vojáky jako dobyvatel všech světových stran. Jeho radostný smích však i s jeho samotným životem náhle ukončil zvuk tětivy luku Rāmacandry, Osobnosti Božství.
Živá bytost může být jakkoliv mocná, ale pokud ji Bůh odsoudí, nikdo ji nemůže zachránit, a stejně tak může být jakkoliv slabá, ale když ji Pán chrání, nikdo ji nemůže zničit.