SLOKA 26

Tento verš zvláště popisuje zjevení Pána Kṛṣṇy a Jeho bezprostřední expanze, Pána Baladeva. Pán Kṛṣṇa i Pán Baladeva jsou tatáž Nejvyšší Osobnost Božství. Pán je všemocný a expanduje se do nespočetně mnoha podob a energií a tento úplný celek je znám jako jeden Nejvyšší Brahman. Tyto Pánovy extenze se dělí do dvou kategorií: na osobní a oddělené. Osobní expanze se nazývají viṣṇu-tattvy a oddělené expanze se nazývají jīva-tattvy. Pán Baladeva je první osobní expanzí Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství.

Ve Viṣṇu Purāṇě i v Mahābhāratě se uvádí, že jak Kṛṣṇa, tak Baladeva mají krásné černé vlasy i v pokročilém věku. Pán se nazývá anupalakṣya-mārgaḥ nebo ještě odbornějším védským termínem avāṅ-manasā gocaraḥ — “ten, kterého obyčejní lidé nemohou nikdy vidět nebo realizovat svým omezeným smyslovým vnímáním”. V Bhagavad-gītě (7.25) Pán říká: nāhaṁ prakāśaḥ sarvasya yogamāyā-samāvṛtaḥ. Pán si vyhrazuje právo neukazovat se každému. Pouze praví oddaní Ho mohou poznat podle Jeho zvláštních příznaků, kterých je mnoho a z nichž jeden je uveden v tomto verši, kde se říká, že Pán je sita-kṛṣṇa-keśaḥ neboli “ten, který má vždy krásné černé vlasy”. Pán Kṛṣṇa i Pán Baladeva mají vždy takové vlasy, a proto i v pokročilém věku vypadají jako šestnáctiletí mladíci. To je zvláštní příznak Osobnosti Božství. V Brahma-saṁhitě se říká, že i když je Pán nejstarší osobností mezi všemi živými bytostmi, vždy vypadá jako mladík. To je charakteristika duchovního těla. Hmotné tělo musí projít zrozením, smrtí, stářím a nemocemi, ale pro duchovní tělo tyto příznaky neexistují. Stejné duchovní tělo, nikdy nepoznamenané stářím, mají i živé bytosti žijící na Vainkuṇṭhalokách životem věčné blaženosti. V šestém zpěvu Bhāgavatamu je popsáno, že Viṣṇudūtové, kteří přišli vysvobodit Ajāmila ze spárů Yamarājových sluhů, vypadali jako mladíci, což odpovídá i popisu v tomto verši. Z toho vyplývá, že duchovní těla na Vaikuṇṭhalokách, ať už Pána či jiných obyvatel, se zcela liší od hmotných těl tohoto světa. Když tedy Pán sestupuje ze světa Vaikuṇṭhy do hmotného světa, činí tak ve Svém duchovním těle, které vytváří ātma-māyā neboli Jeho vnitřní energie bez sebemenšího doteku bahiraṅgā-māyi neboli vnější, hmotné energie. Tvrzení, že neosobní Brahman přijímá hmotné tělo, když se zjevuje v tomto hmotném světě, je zcela absurdní. Když sem Pán přichází, nemá hmotné tělo, ale duchovní. Neosobní brahmajyoti je pouze oslnivou září Pánova těla a mezi tělem a neosobními paprsky Pána není žádný kvalitativní rozdíl.

Otázkou nyní je, proč Pán, který je všemocný, přichází, když chce snížit zátěž světa, vytvářenou bezohlednými králi. Kvůli tomu sem Pán jistě nemusí přicházet Osobně. Ve skutečnosti sestupuje proto, aby vyjevil Své transcendentální činnosti a povzbudil Své čisté oddané, kteří chtějí užívat života opěvováním Jeho slávy. V Bhagavad-gītě (9.13-14) je řečeno, že mahātmové, velcí oddaní Pána, nacházejí radost v opěvování Jeho činností. Všechna védská literatura je určena k tomu, aby obrátila naši pozornost k Pánovi a Jeho transcendentálním činnostem. Činnosti Pána a Jeho jednání se světskými lidmi tedy vytvářejí námět k diskusím Jeho čistých oddaných.