SLOKA 27

Boha nelze vyrobit mentální spekulací nebo Ho odhlasovat ve volbách, jak je čím dál víc běžné u méně inteligentní třídy lidí. Bůh je Bohem věčně a obyčejná živá bytost je věčně Jeho nedílnou částí. Bůh je jeden jediný a obyčejných živých bytostí je neomezeně mnoho. Všechny tyto živé bytosti udržuje Bůh Samotný, což je závěr veškeré védské literatury. Když byl Kṛṣṇa na klíně Své matky, přišla k ní démonice Pūtanā a prosila, aby mohla její dítě pochovat. Matka Yaśodā souhlasila a položila dítě na klín Pūtany, která byla převlečená za ctihodnou ženu. Pūtanā chtěla dítě zabít a předtím si potřela prsní bradavku jedem. Když však k tomu mělo dojít, Pán vysál její mléko i s jejím životním vzduchem a obří tělo démonice, které bylo šest mil dlouhé, se skácelo na zem. Pán Kṛṣṇa se však nemusel zvětšovat na velikost démonice Pūtany, i když byl schopný zvětšit se do mnohem větší velikosti. Ve Své inkarnaci jako Vāmana se vydával za trpasličího brāhmaṇu, ale když zabíral zemi, kterou Mu slíbil Bali Mahārāja, natáhl Svůj krok až k vrcholku vesmíru, čímž překročil tisíce a milióny mil. Kṛṣṇovi by tedy nedělalo potíže vykonat zázrak a zvětšit Své tělo, ale nechtěl tak učinit z hluboké lásky ke Své matce Yaśodě. Kdyby Yaśodā viděla, jak se Kṛṣṇa na jejím klíně zvětšuje na délku šesti mil, aby se vyrovnal démonici Pūtaně, mohlo by to narušit její rodičovskou lásku, neboť by se tak dozvěděla, že její “syn” Kṛṣṇa je Samotný Bůh. S vědomím Kṛṣṇovy Božskosti by Ho Yaśodāmayī nemohla dále přirozeně milovat jako Jeho rodná matka. Pokud se však Pána Kṛṣṇy týče, je Bohem vždy, ať už jako dítě na klíně Své matky nebo jako Vāmanadeva, který překročil celý vesmír. Nemusí se Bohem stát pomocí nějakého pokání, i když si někteří lidé myslí, že se tak z nich stanou Bozi. Pomocí přísného odříkání a pokání se nikdo nemůže stát Bohem nebo někým, kdo se Bohu vyrovná, ale je možné tak získat většinu božských vlastností. Každá živá bytost může ve velké míře získat božské vlastnosti, ale žádná se nemůže stát Bohem, zatímco Kṛṣṇa nemusí podstupovat žádné pokání a je Bohem vždy a za všech okolností — na klíně Své matky, když vyrůstá, i v každém Svém věku.

Když Mu byly pouhé tři měsíce, zabil Śakaṭāsuru, který se skrýval za vozem v domě Yaśodāmayī. A když lezl po zemi a rušil matku při plnění jejích domácích povinností, přivázala Ho k hmoždíři, ale zlobivé dítě dotáhlo hmoždíř ke dvěma velice vysokým arjunovým stromům na dvoře Yaśodāmayī a když se mezi nimi zapříčil, stromy se s hrozivým zvukem zřítily na zem. Když se přišla Yaśodāmayī podívat, co se stalo, myslela si, že se její dítě zachránilo před padajícími stromy jen Boží milostí, aniž by věděla, že celou spoušť způsobil Pán Samotný, který se plazil po jejím dvorku. Taková je tedy výměna lásky mezi Pánem a Jeho oddanými. Yaśodāmayī chtěla mít Pána za své dítě a Pán si hrál na jejím klíně přesně jako malé dítě, ale zároveň, kdykoliv to bylo zapotřebí, hrál roli Všemohoucího Pána. Krása těchto zábav spočívá v tom, že Pán vyplnil touhu každého. V tomto případě, kdy Pán skácel gigantické arjunové stromy, bylo Jeho záměrem vysvobodit dva syny Kuvery, které Nārada proklel, aby se z nich staly stromy, a zároveň si hrát jako dítě lezoucí po dvorku matky Yaśody, které přinášelo transcendentální potěšení, když mohla vidět tyto činnosti Pána přímo na dvoře svého domu.

Pán je za všech okolností Pánem vesmíru a může tak jednat v jakékoliv podobě, velké či malé, podle Svého přání.