SLOKA 32
gopair makhe pratihate vraja-viplavāya
deve ’bhivarṣati paśūn kṛpayā rirakṣuḥ
dhartocchilīndhram iva sapta-dināni sapta-
varṣo mahīdhram anaghaika-kare salīlam
gopaiḥ—pastevci krav; makhe—při vykonávání oběti králi nebes; pratihate—bylo jim zabráněno; vraja-viplavāya—aby zpustošil celou Vrajabhūmi, zemi Kṛṣṇových zábav; deve—král nebes; abhivarṣati — posílal hustý déšť; paśūn—zvířata; kṛpayā—z bezpříčinné milosti k nim; rirakṣuḥ—přál si je ochránit; dharta—vyzdvihl; ucchilīndhram—vytrhl jako deštník; iva—přesně tak; sapta-dināni—nepřetržitě po sedm dní; sapta-varṣaḥ—přestože Mu bylo pouhých sedm let; mahīdhram—horu Govardhan; anagha—aniž by byl unaven; eka-kare—pouze v jedné ruce; salīlam—jako kdyby to byla hra.
Když pastevci krav z Vṛndāvanu na Kṛṣṇův pokyn zastavili vykonávání oběti pro nebeského krále Indru, celé oblasti zvané Vraja hrozilo zaplavení prudkými dešti, které trvaly sedm dní. Pán Kṛṣṇa ze Své bezpříčinné milosti k obyvatelům Vraji zdvihl jednou rukou celou horu zvanou Govardhan, přestože Mu bylo pouhých sedm let. Učinil tak, aby ochránil zvířata před prudkým náporem vod.
Děti si někdy hrají s muchomůrkou, jako kdyby byla deštník, a podobně Pán Kṛṣṇa, když Mu bylo pouhých sedm let, vytrhl velkou horu zvanou Govardhana Parvata ve Vṛndāvanu a po sedm dní ji nepřetržitě držel v jedné ruce, aby ochránil zvířata a obyvatele Vṛndāvanu před hněvem nebeského krále Indry, pro kterého obyvatelé Vrajabhūmi přestali vykonávat jeho oběť.
Pokud člověk slouží Nejvyššímu Pánu, nemusí vykonávat žádné oběti polobohům za jejich služby. Oběti, které doporučuje védská literatura pro uspokojení polobohů, jsou prostředkem, jak přimět jejich vykonavatele k tomu, aby uznal existenci vyšších autorit. Pán zaměstnává polobohy jako božstva vládnoucí hmotným záležitostem a podle Bhagavad-gīty je uctívání nějakého poloboha nepřímou metodou uctívání Nejvyššího Pána. Když však uctíváme Nejvyššího Pána přímo, není nutné uctívat polobohy a nabízet jim příslušné doporučené oběti. Pán Kṛṣṇa proto poradil obyvatelům Vrajabhūmi, aby nevykonávali žádnou oběť pro nebeského krále Indru. Indra, který neznal Pána Kṛṣṇu ve Vrajabhūmi, se na ně rozhněval a chtěl se jim pomstít za jejich přestupek. Pán však bez potíží zachránil obyvatelstvo a zvířata Vrajabhūmi Svojí osobní energií a jednoznačně dokázal, že kdo se přímo zaměstnává oddanou službou Nejvyššímu Pánu, nemusí uspokojovat žádné polobohy; ani ty největší jako jsou Brahmā a Śiva. Tato událost tedy nepochybně dokazuje, že Pán Kṛṣṇa je Osobnost Božství a že takový byl za všech okolností — jako dítě na klíně Své matky, jako sedmiletý chlapec i jako stařec věku 125 let. V žádném případě nebyl nikdy na úrovni obyčejného člověka a dokonce i ve Svém pokročilém věku vypadal jako šestnáctiletý chlapec. To jsou zvláštní rysy Pánova transcendentálního těla.