SLOKA 49
sa śreyasām api vibhur bhagavān yato ’sya
bhāva-svabhāva-vihitasya sataḥ prasiddhiḥ
dehe sva-dhātu-vigame ’nuviśīryamāṇe
vyomeva tatra puruṣo na viśīryate ’jaḥ
saḥ—On; śreyasām—veškerá příznivost; api—také; vibhuḥ—pán; bhagavān—Osobnost Božství; yataḥ—protože; asya—živé bytosti; bhāva—přirozené kvality; sva-bhāva—vlastní povaha; vihitasya—vykonávání; sataḥ—veškerá dobrá práce; prasiddhiḥ—konečný úspěch; dehe—těla; sva-dhātu—tvůrčí prvky; vigame—zničení; anu—po; viśīryamāṇe—když opustí; vyoma—nebe; iva—jako; tatra—tam; puruṣaḥ—živá bytost; na — nikdy; viśīryate—je zničena; ajaḥ—jelikož je nezrozená.
Osobnost Božství je nejvyšším pánem všeho příznivého, neboť uděluje výsledky všech činností, které živá bytost vykonává, ať už v hmotné či duchovní existenci. Pán je tedy svrchovaný dárce. Každá živá bytost je nezrozená, a proto existuje dále i po zničení těla z hmotných prvků, stejně jako vzduch prostupující tělo.
Živá bytost je nezrozená a věčná a jak potvrzuje Bhagavad-gītā (2.30), není zničena ani když je zničeno hmotné tělo. Dokud se živá bytost nachází v hmotné existenci, její činnosti jsou odměňovány v příštím nebo i současném životě. Také v duchovním životě Pán odměňuje různé činnosti pěti druhy osvobození. Ani impersonalisté nemohou dosáhnout vytouženého splynutí s existencí Nejvyššího bez přízně Nejvyšší Osobnosti Božství. V Bhagavad-gītě (4.11) se potvrzuje, že Pán dává každému v jeho současném životě výsledky podle jeho přání. Živým bytostem je dána možnost svobodného rozhodnutí a Pán je potom příslušným způsobem odměňuje.
Každý má proto uctívat jedině Osobnost Božství, chce-li dosáhnout svých vytoužených cílů. Impersonalista může namísto spekulování či meditování přímo oddaně sloužit Pánu a snadno tak dosáhnout svého cíle.
Oddaní ovšem přirozeně touží stát se společníky Pána a nikoliv splynout s duchovní existencí, jak si představují impersonalisté. Následují svůj přirozený instinkt, a tak dosáhnou vytouženého cíle a stávají se služebníky, přáteli, otci, matkami nebo milostnými partnerkami Pána. Oddaná služba Pánu zahrnuje devět transcendentálních procesů jako je naslouchání a opěvování, a tyto snadné a přirozené druhy oddané služby přinesou oddaným ty nejdokonalejší výsledky, které dalece předčí splynutí s existencí Brahmanu. Oddaným se proto nikdy nedoporučuje, aby se pouštěli do spekulací o povaze Nejvyššího nebo aby se snažili meditovat o prázdnotě.
Nikdo by se neměl mylně domnívat, že po zničení současného těla nemůže mít tělo, v němž by se mohl sdružovat s Pánem tváří v tvář. Živá bytost je nezrozená a nevzniká se stvořením hmotného těla. Naopak, hmotné tělo se vyvíjí jedině na základě touhy živé bytosti. Vývoj hmotného těla je dán touhami živé bytosti. Jaké má živá bytost touhy, takové hmotné tělo se vyvíjí. Hmotné tělo tedy vzniká z duše a je vytvářeno životní silou. Jelikož živá bytost je věčná, existuje stejně jako vzduch uvnitř těla. Vzduch je uvnitř i vně těla. Jakmile je tedy vnější obal v podobě hmotného těla zničen, živá jiskra, stejně jako vzduch uvnitř těla, existuje dál. A jelikož Pán je svrchovaným dárcem, podle Jeho nařízení dostává živá bytost ihned nezbytné duchovní tělo, aby se mohla stýkat s Pánem způsobem sārūpya (se stejnými tělesnými rysy), sālokya (na stejné planetě s Pánem), sārṣṭi (se stejným bohatstvím jako má Pán) a sāmīpya (na stejné úrovni s Pánem).
Pán je tak laskavý, že i když Jeho oddaný nezavrší rozvoj oddané služby, která má být čistá a nepoznamenaná hmotou, je mu dána další příležitost v příštím životě, kdy je mu umožněno narodit se v rodině oddaného nebo bohatého člověka, aby nemusel bojovat o přežití v hmotném světě, mohl nerušeně dokončit zbývající očistu svojí existence, a po opuštění tohoto těla se tak okamžitě vrátil zpátky domů, zpátky k Bohu. To potvrzuje Bhagavad-gītā.
Podrobné informace najdeme v Bhagavat-sandarbhě Śrīly Jīvy Gosvāmīho Prabhupādy. Jakmile oddaný dosáhne duchovní existence, setrvá v ní navždy, jak jsme již vysvětlovali u předchozího verše.