SLOKA 51
idaṁ bhāgavataṁ nāma
yan me bhagavatoditam
saṅgraho ’yaṁ vibhūtīnāṁ
tvam etad vipulī kuru
idam—tato; bhāgavatam—věda o Bohu; nāma—jménem; yat—to, co; me—mi; bhagavatā—Osobností Božství; uditam—osvícen; saṅgrahaḥ — je nahromaděním; ayam—Jeho; vibhūtīnām—různých energií; tvam—ty; etat—tuto vědu o Bohu; vipulī—rozveď; kuru—to udělej.
Ó Nārado, tuto vědu o Bohu, Śrīmad-Bhāgavatam, mi ve stručnosti vyložil Nejvyšší Pán, a byla vyslovena jako souhrn Jeho různých energií. Prosím, rozveď tuto vědu dále.
Bhāgavatam ve své stručné souhrnné podobě, který vyslovil Pán v několika verších, následujících později, je vědou o Bohu a je mocným zastoupením Osobnosti Božství. Bůh je absolutní, a proto se neliší od vědy o Bohu, od Śrīmad-Bhāgavatamu. Brahmājī tuto vědu přijal přímo od Pána a nezměněnou ji předal Nāradovi, který potom ve vhodném okamžiku nařídil Vyāsadevovi, aby ji dále rozvedl. Transcendentální poznání o Nejvyšším Pánu tedy není mentální spekulací materialistů, ale je neznečištěným, věčným a dokonalým poznáním, které se nachází mimo dosah hmotných kvalit. Bhāgavata Purāṇa je přímou inkarnací Pána v podobě transcendentálního zvuku a toto transcendentální poznání musí člověk přijmout od pravého představitele Pána v učednické posloupnosti začínající od Pána Samotného a pokračující k Brahmājīmu, od Brahmājīho k Nāradovi, od Nārady k Vyāsovi, od Vyāsadeva k Śukadevovi Gosvāmīmu a od Śukadeva Gosvāmīho k Sūtovi Gosvāmīmu. Zralý plod védského stromu přání je tak předáván z jedné ruky do druhé a nepoškodí se tím, že by náhle spadl z nejvyšší větve rovnou na zem. Dokud člověk nenaslouchá vědě o Bohu od pravého zástupce z učednické posloupnosti, jak je uvedeno výše, bude pro něho velice obtížné ji pochopit. Nikdy bychom neměli naslouchat profesionálním přednašečům Bhāgavatamu, kteří si vydělávají na živobytí uspokojováním smyslů svého publika.