SLOKA 13
bhrājiṣṇubhir yaḥ parito virājate
lasad-vimānāvalibhir mahātmanām
vidyotamānaḥ pramadottamādyubhiḥ
savidyud-abhrāvalibhir yathā nabhaḥ
bhrājiṣṇubhiḥ—svítícími; yaḥ—Vaikuṇṭhaloky; paritaḥ—obklopeny; virājate—takto umístěná; lasat—třpytivá; vimāna—letadla; avalibhiḥ — shromáždění; mahā-ātmanām—velkých oddaných Pána; vidyotamānaḥ — nádherné jako blesk; pramada—ženy; uttama—nebeské; adyubhiḥ — pletí; sa-vidyut—s elektrickým bleskem; abhrāvalibhiḥ—s mraky na nebi; yathā—jako kdyby; nabhaḥ—nebe.
Kolem Vaikuṇṭhalok létají různá letadla, ze kterých vychází třpytivá záře. Tato letadla patří velkým mahātmům, oddaným Pána. Ženy mají nebesky krásnou pleť a jejich krása je přirovnávána k zářivému blesku. Všichni dohromady vypadají jako nebe ozdobené mraky i blesky.
Ukazuje se, že na vaikuṇḥských planetách existují rovněž třpytivě zářící letadla, v nichž létají velcí oddaní Pána se ženami nebeské krásy, která je oslnivá jako blesk. Kromě letadel tam jsou jistě i jiné dopravní prostředky, které se však nepodobají strojům, jaké známe z tohoto světa. Jelikož v duchovním světě má vše stejnou povahu, která se zakládá na věčnosti, blaženosti a poznání, tato letadla a ostatní dopravní prostředky jsou téže kvality jako Brahman. Přestože tam není nic než Brahman, nikdo by se neměl mylně domnívat, že je tam pouze prázdno a žádná rozmanitost. Takové uvažování je pouze známkou nedostatečného poznání. Vedle letadel, žen a mužů tam musí být i města a domy a všechno ostatní, co je nutné pro život na těchto planetách. Do transcendentálního světa nemůžeme vnášet své nedokonalé představy z tohoto světa a zcela opomíjet duchovní povahu vaikuṇṭhské atmosféry, která je zcela oproštěna od vlivu času atd., jak bylo popsáno výše.