SLOKA 24
sṛjāmi tapasaivedaṁ
grasāmi tapasā punaḥ
bibharmi tapasā viśvaṁ
vīryaṁ me duścaraṁ tapaḥ
sṛjāmi—tvořím; tapasā—toutéž energií, pokáním; eva—jistě; idam — toto; grasāmi tapasā—ukončuji také touto energií; punaḥ—opět; bibharmi—udržuji; tapasā—pokáním; viśvam—vesmír; vīryam—síla; me—Moje; duścaram—přísné; tapaḥ—pokání.
Tímto pokáním vytvářím celý vesmír, stejnou energií ho udržuji a stejnou energií vše ničím. Pokání je tedy jedinou umožňující silou.
Ten, kdo vykonává pokání, musí být odhodlán vrátit se domů, zpátky k Bohu, a musí být připraven podstoupit pro to všemožné těžkosti. I pro hmotný blahobyt a dobrou pověst se musí člověk podrobit přísnému pokání; jinak se nikdo nemůže stát významnou osobností v tomto hmotném světě. Proč je tedy nutné přísné pokání pro dosažení dokonalosti v oddané službě? Bezstarostný život a dosažení dokonalé transcendentální realizace nejdou dohromady. Pán je chytřejší než jakákoliv jiná živá bytost, a chce proto vidět, jak je Jeho oddaný obětavý ve své oddané službě. Oddaný obdrží svůj pokyn od Pána buď přímo, nebo prostřednictvím pravého duchovního mistra, a tím, že se ho snaží splnit, třebaže to může být velice náročné, vykonává přísný druh pokání. Každý, kdo se důsledně drží této zásady, jistě dosáhne úspěchu a obdrží milost Pána.