SLOKA 32
kaccid budhaḥ svasty anamīva āste
śvaphalka-putro bhagavat-prapannaḥ
yaḥ kṛṣṇa-pādāṅkita-mārga-pāṁsuṣv
aceṣṭata prema-vibhinna-dhairyaḥ
kaccit—zdali; budhaḥ—velice učený; svasti—dobře; anamīvaḥ—bezchybný; āste—existuje; śvaphalka-putraḥ—syn Śvaphalky, Akrūra; bhagavat—ohledně Osobnosti Božství; prapannaḥ—odevzdaný; yaḥ—ten, kdo; kṛṣṇa—Pán; pāda-aṅkita—označená stopami; mārga—cesta; pāṁsuṣu—v prachu; aceṣṭata—projevil; prema-vibhinna—ztracená v transcendentální lásce; dhairyaḥ—mentální vyrovnanost.
Prosím, řekni mi, zda se má dobře Akrūra, syn Śvaphalky. Je to bezchybná duše odevzdaná Osobnosti Božství. Jednou ztratil svoji mentální vyrovnanost v extázi transcendentální lásky a padl na cestě do prachu, který který nesl otisky nohou Pána Kṛṣṇy.
Když Akrūra přijel pro Kṛṣṇu do Vṛndāvanu, viděl v prachu Nanda-grāmu Pánovy stopy a ihned na ně padl v extázi transcendentální lásky. Tuto extázi může zažívat oddaný, který je plně pohroužen do neustálých myšlenek na Kṛṣṇu. Takový čistý oddaný Pána přirozeně nemá žádné chyby, protože je neustále ve spojení se svrchovaně čistou Osobností Božství. Neustále myslet na Pána je antiseptická metoda, jak se ubránit nakažlivému znečištění hmotnými kvalitami. Čistý oddaný je vždy ve společnosti Pána tím, že na Něho myslí. Přesto se mohou transcendentální city projevit v určitém čase a na určitém místě jiným způsobem a narušit mentální vyrovnanost oddaného. Pán Caitanya projevil typickou ukázku transcendentální extáze, což můžeme pochopit ze života této inkarnace Boha.