SLOKA 26
hṛdi kāmo bhruvaḥ krodho
lobhaś cādhara-dacchadāt
āsyād vāk sindhavo meḍhrān
nirṛtiḥ pāyor aghāśrayaḥ
hṛdi—ze srdce; kāmaḥ—chtíč; bhruvaḥ—z obočí; krodhaḥ—hněv; lobhaḥ—chamtivost; ca—také; adhara-dacchadāt—ze rtů; āsyāt—z úst; vāk—mluva; sindhavaḥ—moře; meḍhrāt—z penisu; nirṛtiḥ—nízké činnosti; pāyoḥ—z řiti; agha-āśrayaḥ—zdroj všech neřestí.
Chtíč a touha se projevily z Brahmova srdce, hněv z prostoru mezi jeho obočím, chamtivost z jeho rtů, schopnost hovořit z jeho úst, oceán z jeho penisu a nízké a odporné činnosti z jeho řiti, zdroje všech hříchů.
Podmíněná duše je pod vlivem mentální spekulace. Nikdo nemůže být osvobozen od vlivu psychických činností bez ohledu na to, jak vysokého světského vzdělání dosáhl. Je proto velice obtížné vzdát se chtíče a touhy po nízkých činnostech, dokud se člověk nezapojí do oddané služby Pánu. Ze zklamání, které je důsledkem chtíče a nízkých tužeb, se v mysli rodí hněv a vychází na povrch mezi obočím. Obyčejným lidem se proto doporučuje soustředit mysl mezi obočí, zatímco oddaní Pána se naučili do své mysli usazovat Nejvyšší Osobnost Božství. Teorie, že je možné zbavit se tužeb, je neudržitelná, protože mysl se bez tužeb neobejde. Když je doporučováno nemít touhy, znamená to, že nemáme toužit po věcech, které škodí duchovním hodnotám. Oddaný Pána má vždy ve své mysli Pána, a proto nemusí být bez tužeb, neboť všechny jeho touhy se pojí se službou Pánu. Schopnost hovořit se nazývá Sarasvatī neboli bohyně učenosti a místem jejího zrodu jsou Brahmova ústa. I když je člověk obdařen přízní bohyně učenosti, je velice pravděpodobné, že jeho srdce je plné chtíče a hmotných tužeb a že se z jeho obočí projeví příznaky hněvu. Člověk může být ze světského hlediska velice vzdělaný, ale to neznamená, že se zbavil všech nízkých činností, které pocházejí z chtíče a hněvu. Skutečně dobré vlastnosti může mít jedině čistý oddaný, který je vždy s vírou pohroužený v myšlenkách na Pána neboli v samādhi.