SLOKA 47
sparśas tasyābhavaj jīvaḥ
svaro deha udāhṛta
ūṣmāṇam indriyāṇy āhur
antaḥ-sthā balam ātmanaḥ
svarāḥ sapta vihāreṇa
bhavanti sma prajāpateḥ
sparśaḥ—písmena od ka po ma; tasya—jeho; abhavat—stala se; jīvaḥ—duše; svaraḥ—samohlásky; dehaḥ—jeho tělo; udāhṛtaḥ—jsou vyjádřeny; ūṣmāṇam—písmena śa, ṣa, sa a ha; indriyāṇi—smysly; āhuḥ — nazývají se; antaḥ-sthāḥ—skupina písmen známá pod tímto názvem (ya, ra, la a va); balam—energie; ātmanaḥ—jeho vlastní; svarāḥ—hudba; sapta—sedm; vihāreṇa—smyslovými činnostmi; bhavanti sma—projevily se; prajāpateḥ—pána živých bytostí.
Brahmova duše se projevila jako abeceda základních souhlásek, jeho tělo jako samohlásky, jeho smysly jako sykavky, jeho síla jako polosamohlásky a jeho smyslové činnosti jako sedm hudebních not.
V sanskrtu existuje třináct samohlásek a třicet pět souhlásek. Samohlásky jsou a, ā, i, ī, u, ū, ṛ, ṝ, ḷ, e, ai, o, au a souhlásky jsou ka, kha, ga, gha atd. Prvních dvacet pět souhlásek tvoří abecedu sparśa. Dále existují čtyři antaḥ-sthy. Tři ūṣmy jsou sykavky zvané tālavya, mūrdhanya a dantya. Hudební noty jsou ṣa, ṛ, gā, ma, pa, dha a ni. Všechny tyto zvukové vibrace se původně nazývají śabda-brahma neboli duchovní zvuk. Je proto řečeno, že Brahmā byl stvořen v Mahā-kalpě jako inkarnace duchovního zvuku. Vedy jsou duchovní zvuk, a zvukovou vibraci védské literatury tedy není třeba hmotně interpretovat. Vedy se mají pronášet tak, jak jsou, i když je symbolicky zaznamenávají písmena, která známe jako hmotná. Z konečného hlediska neexistuje nic hmotného, neboť vše má svůj původ v duchovním světě. Hmotný projev se proto nazývá iluze v pravém slova smyslu. Pro realizované duše neexistuje nic jiného než duchovní energie.