SLOKA 49
alampaṭaḥ śīla-dharo guṇākaro
hṛṣṭaḥ pararddhyā vyathito duḥkhiteṣu
abhūta-śatrur jagataḥ śoka-hartā
naidāghikaṁ tāpam ivoḍurājaḥ
alampaṭaḥ—mravný; śīla-dharaḥ—obdařený povahou; guṇa-ākaraḥ — pokladnice všech dobrých vlastností; hṛṣṭaḥ—veselý; para-ṛddhyā—ze štěstí druhých; vyathitaḥ—smutný; duḥkhiteṣu—z neštěstí druhých; abhūta-śatruḥ—bez nepřátel; jagataḥ—všeho vesmíru; śoka-hartā—ukončující nářek; naidāghikam—způsobené letním sluncem; tāpam—utrpení; iva—jako; uḍu-rājaḥ—měsíc.
Bude mít velice mravnou povahu a všechny dobré vlastnosti, bude smutný z neštěstí druhých, radovat se z jejich štěstí a nebude mít žádné nepřátele. Ukončí nářek ve všech vesmírech, tak jako příjemný měsíc střídá letní slunce.
Prahlāda Mahārāja, příkladný oddaný Pána, měl všechny dobré vlastnosti, které může člověk mít. I když byl králem celého světa, nebyl prostopášný. Už od dětství byl pokladnicí všech dobrých vlastností. Nejsou zde sice vyjmenované, ale souhrnně je řečeno, že měl všechny dobré vlastnosti. To je znak čistého oddaného. Nejdůležitější charakteristikou čistého oddaného je, že není lampaṭa neboli nemorální, a další jeho vlastností je, že se neustále snaží zmenšit problémy trpícího lidstva. Nejvážnějším problémem živé bytosti je, že zapomíná na Kṛṣṇu. Čistý oddaný se proto neustále snaží v každém probudit jeho vědomí Kṛṣṇy. To je lék na všechny problémy.