SLOKA 16
yatra naiḥśreyasaṁ nāma
vanaṁ kāma-dughair drumaiḥ
sarvartu-śrībhir vibhrājat
kaivalyam iva mūrtimat
yatra—na vaikuṇṭhských planetách; naiḥśreyasam—příznivé; nāma — jménem; vanam—lesy; kāma-dughaiḥ—plnící přání; drumaiḥ—se stromy; sarva—všechna; ṛtu—roční období; śrībhiḥ—s květy a plody; vibhrājat—skvělé; kaivalyam—duchovní; iva—jako; mūrtimat—osobní.
Na vaikuṇṭhských planetách existuje mnoho blahodárných lesů. Stromy v těchto lesích jsou stromy přání a ve všech ročních obdobích jsou obsypány květy a plody, protože na Vaikuṇṭhāch je všechno duchovní a osobní.
Země, stromy, plody, květy, krávy — všechno na vaikuṇṭhských planetách je naprosto duchovní a osobní. Tamní stromy jsou stromy přání. Stromy na této hmotné planetě nesou plody a květy podle řízení hmotné energie, ale všechny stromy, země, obyvatelé a zvířata na vaikuṇṭhských planetách jsou duchovní. Není tam rozdíl mezi stromem a zvířetem nebo zvířetem a člověkem. Slovo mūrtimat vyjadřuje, že vše tam má duchovní podobu. Tento verš vyvrací impersonalistické pojetí beztvarosti — i když je vše na vaikuṇṭhských planetách duchovní, každá věc tam má svoji určitou podobu. Stromy i lidé mají podobu, a protože jsou všichni duchovní, není mezi nimi rozdílu, i když se jejich podoby liší.