SLOKA 22
vāpīṣu vidruma-taṭāsv amalāmṛtāpsu
preṣyānvitā nija-vane tulasībhir īśam
abhyarcatī svalakam unnasam īkṣya vaktram
uccheṣitaṁ bhagavatety amatāṅga yac-chrīḥ
vāpīṣu—v jezírkách; vidruma—z korálu; taṭāsu—břehy; amala—průzračná; amṛta—nektarová; apsu—voda; preṣyā-anvitā—obklopená služebnými; nija-vane—ve své zahradě; tulasībhiḥ—s tulasī; īśam—Nejvyšší Pán; abhyarcatī—uctívají; su-alakam—s tváří ozdobenou tilakem; unnasam—zvednutý nos; īkṣya—když vidí; vaktram—tvář; uccheṣitam — líbaná; bhagavatā—Nejvyšším Pánem; iti—takto; amata—myslela; aṅga—ó polobozi; yat-śrīḥ—jejíž krása.
Bohyně štěstí uctívají Pána ve svých zahradách tím, že Mu na březích transcendentálních jezírek lemovaných korálem nabízejí lístky tulasī. Při svém uctívání vidí na vodě odrazy svých krásných tváří se zvednutými nosy a vypadají ještě krásnější díky tomu, že Pán líbá jejich tváře.
Obecně platí, že když ženu políbí její manžel, její tvář zkrásní. Přestože je bohyně štěstí na Vaikuṇṭě tak líbezná, jak jen si dovedeme představit, i ona očekává polibek od Pána, aby dodal její tváři na kráse. Když bohyně štěstí uctívá Pána ve své zahradě s lístky tulasī, její nádherná tvář se odráží v jezírkách s transcendentální křišťálovou vodou.