SLOKA 37
evaṁ tadaiva bhagavān aravinda-nābhaḥ
svānāṁ vibudhya sad-atikramam ārya-hṛdyaḥ
tasmin yayau paramahaṁsa-mahā-munīnām
anveṣaṇīya-caraṇau calayan saha-śrīḥ
evam—takto; tadā eva—právě v tu chvíli; bhagavān—Nejvyšší Osobnost Božství; aravinda-nābhaḥ—s lotosem rostoucím z Jeho pupku; svānām—Jeho služebníků; vibudhya—dozvěděl se o; sat—velkých mudrců; atikramam—urážka; ārya—spravedlivých; hṛdyaḥ—potěšení; tasmin — tam; yayau—šel; paramahaṁsa—poustevníci; mahā-munīnām—velkými mudrci; anveṣaṇīya—hodné vyhledání; caraṇau—dvě lotosové nohy; calayan—jdoucí; saha-śrīḥ—s bohyní štěstí.
Pán, který má jméno Padmanābha díky lotosu rostoucímu z Jeho pupku a který je potěšením spravedlivých lidí, se v tu samou chvíli dozvěděl o urážce, kterou Jeho služebníci zneuctili světce. V doprovodu Své choti, bohyně štěstí, odešel na místo sporu právě na těch nohách, které vyhledávají poustevníci a velcí mudrci.
Pán prohlašuje v Bhagavad-gītě, že Jeho oddaní nebudou nikdy zničeni. Pán pochopil, že spor mezi vrátnými a mudrci dostával jiný spád, a proto okamžitě vyšel ze Svého sídla a vydal se na místo sporu, aby zabránil dalšímu zhoršení situace a aby Jeho oddaní, vrátní, nebyli nadobro zničeni.