SLOKA 39
kṛtsna-prasāda-sumukhaṁ spṛhaṇīya-dhāma
snehāvaloka-kalayā hṛdi saṁspṛśantam
śyāme pṛthāv urasi śobhitayā śriyā svaś-
cūḍāmaṇiṁ subhagayantam ivātma-dhiṣṇyam
kṛtsna-prasāda—žehnající každému; su-mukham—příznivá tvář; spṛhaṇīya—vhodné; dhāma—útočiště; sneha—láskyplný cit; avaloka—pohlížející na; kalayā—expanzí; hṛdi—v srdci; saṁspṛśantam—dotýkající se; śyāme—Pána černé barvy; pṛthau—široká; urasi—hruď; śobhitayā — ozdobená; śriyā—bohyně štěstí; svaḥ—nebeské planety; cūḍā-maṇim—vrchol; subhagayantam—zvětšující štěstí; iva—jako; ātma—Nejvyšší Osobnost Božství; dhiṣṇyam—sídlo.
Pán je zdrojem veškeré blaženosti. Jeho blahodárná přítomnost znamená požehnání pro každého a Jeho láskyplný úsměv a pohled se dotýkají hloubi srdce. Pánovo tělo má krásnou černou barvu a Jeho široká hruď je domovem bohyně štěstí, která proslavuje celý duchovní svět, vrchol všech nebeských planet. Vypadalo to, že Pán Osobně zvětšoval krásu a štěstí duchovního světa.
Když Pán přišel, byl spokojen se všemi. Proto je zde řečeno: kṛtsna-prasāda-sumukham. Pán věděl, že i nehodní vrátní byli Jeho čistí oddaní, přestože se nedopatřením dopustili přestupku u nohou jiných oddaných. Spáchat přestupek proti oddanému je v oddané službě velice nebezpečné. Pán Caitanya proto říkal, že přestupek proti oddanému je jako šílený slon utržený ze řetězu — když šílený slon vběhne do zahrady, rozdupe tam všechny rostliny. Stejně tak přestupkem proti nohám čistého oddaného se člověk připraví o své zaměstnání v oddané službě. Pán se necítil nijak dotčen, protože nepřijímá žádný přestupek, kterého se dopustí upřímný oddaný. Každý oddaný by si však měl dávat dobrý pozor, aby nepáchal přestupky proti nohám jiného oddaného. Pán, který je stejný ke všem, a zvláště je nakloněn Svému oddanému, pohlédl stejně milostivě na viníky i na ukřivděné. Mohl zaujmout takový postoj, protože má neomezené množství transcendentálních vlastností. Jeho radostný postoj k oddaným byl tak příjemný a tak hluboce se dotýkal jejich srdcí, že samotný Jeho úsměv byl pro ně neodolatelný. Byl přitažlivý nejen pro všechny vyšší planety tohoto hmotného světa, ale i pro duchovní svět. Člověk si obvykle nedovede představit ani život na vyšších hmotných planetách, které jsou po všech stránkách mnohem lépe vybavené. Vaikuṇṭhská planeta se svou nebeskou atmosférou je však tak příjemná, že se přirovnává k hlavnímu šperku nebo medailónu na náhrdelníku z drahokamů.
Slova spṛhaṇīya-dhāma v tomto verši vyjadřují, že Pán je zdrojem veškeré blaženosti, protože má všechny transcendentální vlastnosti. Lidé, kteří touží po blaženosti získané splynutím s neosobním Brahmanem, mají pouze částečný cíl, ale vedle nich jsou tu ti, kteří se chtějí stýkat s Pánem osobně jako Jeho služebníci. Pán je tak laskavý, že skýtá útočiště každému — impersonalistům i oddaným. Impersonalistům poskytuje útočiště ve Své neosobní záři Brahmanu, zatímco oddaným poskytuje útočiště ve Svých osobních sídlech, Vaikuṇṭhalokách. Oddanému je zvláště nakloněn a dotýká se hloubi jeho srdce Svým pouhým úsměvem a pohledem. Pánovi na Vaikuṇṭhaloce neustále slouží mnoho stovek a tisíců bohyní štěstí, jak je uvedeno v Brahma-saṁhitě (lakṣmī-sahasra-śata-sambhrama-sevyamānam). V tomto hmotném světě je člověk slavný, získá-li jen špetku přízně bohyně štěstí. Můžeme si tedy snadno představit, jak slavné je království Boha v duchovním světě, kde mnoho stovek a tisíců bohyní štěstí přímo slouží Pánu. Dále tento verš otevřeně prohlašuje, kde se Vaikuṇṭhaloky nalézají. Tvoří vrchol všech nebeských planet, které jsou výše než Slunce a které dosahují horních hranic vesmíru a nazývají se Satyaloka neboli Brahmaloka. Duchovní svět je za hranicemi tohoto vesmíru. Proto je zde řečeno, že duchovní svět, Vaikuṇṭhaloka, je vrcholem všech planetárních systémů.