SLOKA 7
yat-sevayā caraṇa-padma-pavitra-reṇuṁ
sadyaḥ kṣatākhila-malaṁ pratilabdha-śīlam
na śrīr viraktam api māṁ vijahāti yasyāḥ
prekṣā-lavārtha itare niyamān vahanti
yat—jehož; sevayā—službou; caraṇa—nohy; padma—lotosové; pavitra—posvátné; reṇum—prach; sadyaḥ—okamžitě; kṣata—smyté; akhila—všechny; malam—hříchy; pratilabdha—získal; śīlam—povahu; na — ne; śrīḥ—bohyně štěstí; viraktam—bez připoutanosti; api—i když; mām—Mě; vijahāti—opouští; yasyāḥ—její; prekṣā-lava-arthaḥ—aby získali sebemenší přízeň; itare—jiní, jako Pán Brahmā; niyamān—posvátné sliby; vahanti—dodržují.
Pán pokračoval: Jelikož jsem služebníkem Svých oddaných, Mé lotosové nohy se staly tak posvátnými, že mohou okamžitě smýt všechny hříchy, a získal jsem takovou povahu, že Mě bohyně štěstí neopouští, přestože k ní necítím žádnou připoutanost, zatímco druzí opěvují její krásu a dodržují posvátné sliby, aby si zajistili alespoň trochu její přízně.
Vztah mezi Pánem a Jeho oddaným je transcendentálně krásný. Stejně jako si oddaný myslí, že má všechny dobré vlastnosti jedině díky tomu, že je oddaným Pána, Pán si zase myslí, že všechna Jeho transcendentální sláva pochází z Jeho oddanosti Svému služebníkovi. Oddaný chce neustále sloužit Pánovi a Pán chce neustále sloužit oddanému. Pán zde sice uznává Svoji vlastnost, že každý, kdo získá nepatrnou částečku prachu z Jeho lotosových nohou, se ihned stane velkou osobností, ale dodává, že příčinou této velikosti je Jeho láska k oddaným. Tatáž láska je důvodem, proč Ho bohyně štěstí neopouští, a nejen jedna, ale mnoho tisíc bohyní štěstí, které se zaměstnávají v Jeho službě. V hmotném světě lidé dodržují mnoho přísných pravidel odříkání a pokání, jen aby získali alespoň malou přízeň bohyně štěstí. Pán netoleruje sebemenší nesnáz Svého oddaného. Proto je známý jako bhakta-vatsala.