SLOKA 30
devā ūcuḥ
namo namas te ’khila-yajña-tantave
sthitau gṛhītāmala-sattva-mūrtaye
diṣṭyā hato ’yaṁ jagatām aruntudas
tvat-pāda-bhaktyā vayam īśa nirvṛtāḥ
devāḥ—polobozi; ūcuḥ—řekli; namaḥ—poklony; namaḥ—poklony; te—Tobě; akhila-yajña-tantave—příjemce všech obětí; sthitau—pro udržení; gṛhīta—přijal; amala—čisté; sattva—dobro; mūrtaye—podobu; diṣṭyā—naštěstí; hataḥ—zabil; ayam—tohoto; jagatām—světům; aruntudaḥ—způsobující utrpení; tvat-pāda—Tvým nohám; bhaktyā—s oddaností; vayam—my; īśa—ó Pane; nirvṛtāḥ—dosáhli štěstí.
Polobozi oslovili Pána: Skládáme Ti poklony! Jsi příjemcem všech obětí a pro udržení světa jsi přijal podobu kance v kvalitě čistého dobra. Naštěstí pro nás jsi zabil tohoto démona, který trýznil všechny světy, a jelikož jsme oddáni Tvým lotosovým nohám, ó Pane, i nám je nyní lépe.
Hmotný svět sestává ze tří kvalit — dobra, vášně a nevědomosti — ale duchovní svět znamená čisté dobro. Zde je řečeno, že podoba Pána představuje čisté dobro, což znamená, že není hmotná. V hmotném světě neexistuje čisté dobro. Stav čistého dobra se v Bhāgavatamu nazývá sattvaṁ viśuddham. Viśuddham znamená “čisté”. Čisté dobro není poznamenané dvěma nižšími kvalitami — vášní a nevědomostí. Podoba kance, ve které se Pán zjevil, tedy není součástí hmotného světa. Existuje ještě mnoho jiných podob Pána, ale žádná z nich není výtvorem hmotných kvalit. Tyto podoby se neliší od podoby Viṣṇua a Viṣṇu je příjemcem všech obětí.
Oběti doporučené ve Vedách mají potěšit Nejvyšší Osobnost Božství. Pouze v nevědomosti se lidé pokoušejí uspokojit mnoho jiných prostředníků, ale skutečným smyslem života je uspokojit Nejvyššího Pána, Viṣṇua. Všechny oběti mají potěšit Nejvyššího Pána. Živé bytosti, které to dobře vědí, se nazývají polobozi a mají božské vlastnosti; jsou téměř jako Bůh. Jelikož je živá bytost nedílnou částí Nejvyššího Pána, její povinností je sloužit Mu a těšit Ho. Všichni polobozi jsou oddaní Osobnosti Božství a démon, který sužoval svět, byl zahuben pro jejich potěšení. Očištěný život je určen k potěšení Pána a všechny oběti vykonávané na úrovni očištěného života se nazývají “vědomí Kṛṣṇy”. Jak vyplývá z tohoto verše, vědomí Kṛṣṇy se rozvíjí oddanou službou.