SLOKA 31
maitreya uvāca
evaṁ hiraṇyākṣam asahya-vikramaṁ
sa sādayitvā harir ādi-sūkaraḥ
jagāma lokaṁ svam akhaṇḍitotsavaṁ
samīḍitaḥ puṣkara-viṣṭarādibhiḥ
maitreyaḥ uvāca—Śrī Maitreya řekl; evam—takto; hiraṇyākṣam — Hiraṇyākṣu; asahya-vikramam—velice mocného; saḥ—Pán; sādayitvā — jakmile zabil; hariḥ—Nejvyšší Osobnost Božství; ādi-sūkaraḥ—původ kančího životního druhu; jagāma—vrátil se; lokam—do Svého sídla; svam—vlastního; akhaṇḍita—nepřetržitá; utsavam—slavnost; samīḍitaḥ—opěvován; puṣkara-viṣṭara—lotosový trůn (Pánem Brahmou, který sedí na lotosu); ādibhiḥ—a dalšími.
Śrī Maitreya pokračoval: Jakmile Nejvyšší Pán Hari, původ kančího životního druhu, zabil hrozného démona Hiraṇyākṣu, vrátil se do Svého sídla, kde neustále probíhá nepřetržitá slavnost. Všichni polobozi v čele s Brahmou Pána opěvovali.
O Pánu se zde mluví jako o původu kančího životního druhu. Jak je uvedeno ve Vedānta-sūtře (1.1.2), Absolutní Pravda je původem všeho. Z toho tedy plyne, že všech 8 400 000 druhů tělesných podob pochází z Pána, který je za všech okolností ādi neboli počátkem. V Bhagavad-gītě Arjuna oslovuje Pána slovem ādyam, které znamená původní. Také v Brahma-saṁhitě je Pán oslovován jako ādi-puruṣam, původní osoba. Navíc v Bhagavad-gītě (10.8) Pán Sám o Sobě prohlašuje: mattaḥ sarvaṁ pravartate — “Ze Mě všechno pochází.”
V dané situaci Pán přijal podobu kance, aby zabil démona Hiraṇyākṣu a vyzdvihl Zemi z oceánu Garbha. Tak se stal ādi-sūkarou, původním kancem. V hmotném světě se kanec nebo prase považují za něco velice odporného, ale ādi-sūkara, Nejvyšší Osobnost Božství, nebyl pokládán za obyčejného kance. I Pán Brahmā a další polobozi opěvovali Pánovu kančí podobu.
Tímto veršem se potvrzuje výrok z Bhagavad-gīty, že Pán přichází ze Svého transcendentálního sídla takový, jaký je, aby zabíjel darebáky a zachraňoval oddané. Tím, že zabil démona Hiraṇyākṣu, splnil Svůj slib, že bude zabíjet démony a vždy chránit polobohy v čele s Brahmou. Prohlášení, že se vrátil do Svého sídla, naznačuje, že Pán má Své vlastní trvalé transcendentální bydliště. Zároveň však oplývá všemi energiemi, a proto i když pobývá na Goloce Vṛndāvaně, je přítomný všude, stejně jako Slunce. I když má Slunce své určité místo ve vesmíru, je prostřednictvím svého světla přítomné v celém vesmíru.
Přestože má Pán Své sídlo, je všudypřítomný. Impersonalisté přijímají tento jeden Pánův aspekt, Jeho všudypřítomnost, ale nedokáží pochopit Jeho lokalizovanou podobu v Jeho transcendentálním sídle, kde se neustále věnuje zcela transcendentálním zábavám. V tomto verši je konkrétně použité slovo akhaṇḍitotsavam. Utsava znamená “radost”. Kdykoliv se koná nějaká činnost vyjadřující štěstí, nazývá se utsava. Utsava, která vyjadřuje úplné štěstí, neustále probíhá na Vaikuṇṭhalokách — v sídle Pána, Jehož uctívají i polobozi, jako je Brahmā, nemluvě o jiných, méně důležitých bytostech, jako jsou obyčejní lidé.
Pán sestupuje ze Svého sídla do tohoto světa, a proto se nazývá avatāra, což znamená “ten, který sestupuje”. Někteří lidé to chápou tak, že slovo avatāra označuje inkarnaci, která přijímá hmotné tělo z masa a kostí, ale ve skutečnosti avatāra označuje bytost sestupující z vyšších oblastí. Pánovo sídlo se nachází daleko za hranicemi hmotného nebe a On sestupuje z této vyšší úrovně — proto se nazývá avatāra.