SLOKA 12

Realizace osobní podoby Pána je nejvyšší úrovní jógové dokonalosti. V šesté kapitole Bhagavad-gīty, která popisuje systém yogy, je řečeno, že tato realizace osobní podoby Pána je dokonalostí yogy. Člověk, který zvládne různé sedy a osvojí si i další usměrňující zásady jógového systému, nakonec dospěje do stadia zvaného samādhi, pohroužení do Nejvyššího. Potom uvidí Nejvyššího Pána buď v Jeho částečné podobě Paramātmy, nebo takového, jaký je. Autoritativní texty, které se zabývají yogou, jako například Patañjali-sūtry, popisují samādhi jako transcendentální blaženost. Jógový systém popsaný v Patañjaliho knihách je autoritativní a moderní takzvaní yogīni, kteří si vymýšlejí vlastní systémy, aniž by se řídili autoritami, jsou pouze k smíchu. Patañjaliho jógový proces se nazývá aṣṭāṅga-yoga. Impersonalisté někdy tento systém znehodnocují svým monistickým přístupem. Patañjali uvádí, že když se duše setká s Nadduší, a vidí tak Pána, zažívá transcendentální blaženost. Jakmile však připustíme existenci Nadduše a individuální duše, impersonalistická teorie monismu ztrácí svoji platnost. Někteří impersonalisté a voidističtí filozofové proto překrucují Patañjaliho systém po svém, čímž znehodnocují celý proces yogy.

Když se člověk zbaví všech hmotných tužeb, dosáhne podle Patañjaliho svého skutečného, transcendentálního postavení a realizuje to, co se nazývá “duchovní moc”. Živá bytost vykonává hmotné činnosti pod vlivem kvalit hmotné přírody. Cílem takto zaměstnaných lidí je: (1) být zbožný, (2) dělat hospodářský pokrok, (3) být schopen uspokojovat své smysly a (4) splynout s Nejvyšším. Podle monistů dosáhne yogī nejvyššího stádia zvaného kaivalya, když splyne s Nejvyšším a ztratí svoji individuální existenci. Ve skutečnosti však kaivalya znamená realizovat Osobnost Božství. Jednota pochopení, že Nejvyšší Pán je zcela duchovní a na úrovni dokonalé duchovní realizace Ho můžeme skutečně poznat jako Nejvyšší Osobnost Božství, se nazývá kaivalya, nebo jazykem Patañjaliho, “realizace duchovní moci”. Zbavit se hmotných tužeb a být pevně umístěný v duchovní realizaci duše a Nadduše je podle něho projev cit-śakti. Dokonalá duchovní realizace je zdrojem duchovního štěstí, které je v Bhagavad-gītě charakterizováno jako svrchované a mimo dosah hmotných smyslů. Je řečeno, že existuje tranz dvojího druhu — samprajñāta a asamprajñāta—mentální spekulace a seberealizace. V samādhi neboli asamprajñātě může živá bytost svými duchovními smysly vnímat duchovní podobu Pána. To je konečný cíl duchovní realizace.

Mít stálou realizaci nejvyšší podoby Pána znamená podle Patañjaliho dosáhnout dokonalosti, jak to dokázal Kardama Muni. Dokud nedosáhneme této dokonalosti, která překonává všechna přípravná stadia dokonalosti yogy, nemůžeme hovořit o konečné realizaci. V systému aṣṭāṅga-yogy je osm druhů dokonalosti. Ten, kdo jich dosáhl, může být lehčí než nejlehčí nebo těžší než nejtěžší a může získat cokoliv chce. Avšak ani takovýto hmotný úspěch v yoze není jejím vrcholem a konečným cílem. Konečný cíl je popsán zde: Kardama Muni viděl Nejvyššího Pána v Jeho věčné podobě. Oddaná služba začíná u vztahu individuální duše a Nejvyšší Duše neboli Kṛṣṇy a Kṛṣṇových oddaných, a jakmile je dosažen, poklesnutí nepřipadá v úvahu. Chce-li někdo pomocí jógového systému dojít do stadia, kdy uvidí Nejvyšší Osobnost Božství tváří v tvář, ale přitom se nechá zlákat možností mít nějaké neobyčejné hmotné schopnosti, odvede ho to od dalšího pokroku. Hmotný požitek, který doporučují falešní yogīni, nemá nic společného s transcendentální realizací duchovního štěstí. Skuteční oddaní, zaměstnaní bhakti-yogou, přijímají pouze ty hmotné věci, které jsou absolutně nezbytné pro udržení těla a duše pohromadě, a zcela se vyhýbají jakémukoliv přehnanému hmotnému uspokojování smyslů. Jsou odhodláni podstoupit jakékoliv útrapy, pokud to povede k pokroku v realizaci Osobnosti Božství.