SLOKA 15
tathā sa cāhaṁ parivoḍhu-kāmaḥ
samāna-śīlāṁ gṛhamedha-dhenum
upeyivān mūlam aśeṣa-mūlaṁ
durāśayaḥ kāma-dughāṅghripasya
tathā—podobně; saḥ—sám; ca—také; aham—já; parivoḍhu-kāmaḥ—s touhou se oženit; samāna-śīlām—dívka se stejnou povahou; gṛha-medha—v manželství; dhenum—kráva hojnosti; upeyivān—přišel jsem; mūlam—kořen (lotosové nohy); aśeṣa—všeho; mūlam—zdroj; durāśayaḥ—s chtivou touhou; kāma-dugha—plnící všechna přání; aṅghripasya — (Tebe) jenž jsi strom.
Proto když jsem zatoužil oženit se s dívkou, která bude mít stejnou povahu jako já a bude mi v manželství opravdovou krávou hojnosti, pro uspokojení své chtivé touhy jsem i já vyhledal útočiště u Tvých lotosových nohou, které jsou zdrojem všeho, neboť jsi jako strom přání.
Přestože Kardama Muni odsoudil ty, kdo se obracejí na Pána kvůli hmotným výhodám, zároveň vyjádřil před Pánem svůj hmotný nedostatek a touhu: “I když vím, že není správné žádat Tě o nic hmotného, přesto toužím oženit se s dívkou, která bude mít stejnou povahu jako já.” Slova “stejnou povahu” jsou velice významná. Dříve byli oddáváni chlapci a dívky se stejným založením. Pár tvořili chlapec a dívka s podobnými povahami, aby spolu byli šťastní. Ještě před dvaceti pěti lety — a pravděpodobně i dnes — rodiče v Indii porovnávali horoskopy budoucího páru, aby se k sobě chlapec a dívka po psychologické stránce skutečně hodili. Toto hledisko je velice důležité. V dnešní době se manželství uzavírá bez podobných předběžných úvah, a proto brzy po svatbě přichází rozvod a odloučení. Dříve spolu manželé pokojně žili celý život, ale nyní je to velice obtížné.
Kardama Muni chtěl mít choť se stejnou povahou, protože manželka je nezbytná, aby pomáhala v duchovním a hmotném pokroku. Je řečeno, že manželka umožňuje splnění všech tužeb co se týče náboženství, hospodářského rozvoje a smyslového požitku. Ten, kdo má dobrou manželku, je pokládán za nejšťastnějšího muže. Z hlediska astrologie je muž šťastný tehdy, má-li velké bohatství, zdařilé syny nebo velmi dobrou manželku, a poslední z těchto tří je považován za nejšťastnějšího. Než se muž ožení, měl by si vybrat ženu se stejnou povahou a nenechat se okouzlit takzvanou krásou nebo jinými přitažlivými znaky, které slibují smyslový požitek. Ve dvanáctém zpěvu Bhāgavatamu je řečeno, že v Kali-yuze se bude manželství zakládat na možnosti sexuálního života, a jakmile se v tomto směru objeví nějaké nedostatky, přijde na řadu rozvod.
Kardama Muni si své požehnání mohl vyžádat od Umy, protože v písmech je doporučeno, že chce-li někdo dobrou ženu, má uctívat bohyni Umu. Kardama ale raději uctíval Nejvyšší Osobnost Božství, protože Bhāgavatam doporučuje, že každý — ať už je plný tužeb, nemá žádnou touhu nebo touží po osvobození — má uctívat Nejvyššího Pána. Lidé se takto dělí na tři skupiny: jedni chtějí dosáhnout štěstí vyplněním svých hmotných tužeb, druzí očekávají štěstí od splynutí s Nejvyšším a třetí, dokonalí lidé, jsou oddaní. Nežádají od Osobnosti Božství nic na oplátku — chtějí pouze poskytovat transcendentální láskyplnou službu. V každém případě však má člověk uctívat Nejvyšší Osobnost Božství, protože Pán splní touhy každého. Výhodou uctívání Nejvyšší Osoby je, že bude-li člověk uctívat Kṛṣṇu, tak i přesto, že touží po hmotném požitku, stane se z něho postupně čistý oddaný a ztratí všechna hmotná přání.