SLOKA 22
ṛṣir uvāca
ity avyalīkaṁ praṇuto ’bja-nābhas
tam ābabhāṣe vacasāmṛtena
suparṇa-pakṣopari rocamānaḥ
prema-smitodvīkṣaṇa-vibhramad-bhrūḥ
ṛṣiḥ uvāca—velký mudrc Maitreya řekl; iti—takto; avyalīkam—upřímně; praṇutaḥ—veleben; abja-nābhaḥ—Pán Viṣṇu; tam—Kardamovi Munimu; ābabhāṣe—odpověděl; vacasā—slovy; amṛtena—sladkými jako nektar; suparṇa—Garuḍy; pakṣa—záda; upari—na; rocamānaḥ—zářil; prema—láskyplný; smita—s úsměvem; udvīkṣaṇa—pohlédl; vibhramat — půvabně pohyboval; bhrūḥ—obočím.
Maitreya pokračoval: Když Pán Viṣṇu, který nádherně zářil na zádech Garuḍy, vyslechl mudrcovu upřímnou chválu, odpověděl slovy sladkými jako nektar. Pohlédl na něho s láskyplným úsměvem a půvabně pohnul obočím.
Slovo vacasāmṛtena je významné. Kdykoliv Pán mluví, je to z úrovně transcendentálního světa. Nikdy nemluví z úrovně hmotného světa. Jelikož je transcendentální, Jeho řeč je také transcendentální, stejně jako Jeho činnosti. Vše ve vztahu k Němu je transcendentální. Slovo amṛta označuje toho, kdo neumírá. Slova a činnosti Pána jsou nesmrtelné — nejsou tedy výtvorem tohoto hmotného světa. Zvuk pocházející z hmotného světa se naprosto liší od zvuku z duchovního světa. Zvuk duchovního světa je jako nektar a je věčný, zatímco zvuk hmotného světa je banální a odsouzený k zániku. Zvuk svatého jména — Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare — neustále zvyšuje nadšení toho, kdo ho zpívá. Pokud člověk opakuje monotónní hmotná slova, brzy ho to unaví, ale pokud zpívá Hare Kṛṣṇa dvacet čtyři hodin denně, nikdy se neunaví — naopak, bude mít čím dál větší chuť zpívat dál a dál. Odpověď Pána mudrci Kardamovi je charakterizována slovem vacasāmṛtena, neboť Pán promlouval z úrovně transcendentálního světa. Odpovídal transcendentálními slovy a přitom láskyplně pohyboval obočím. Když oddaný opěvuje Pánovu slávu, Pán je s ním velice spokojen a bez výhrad ho obdařuje transcendentálním požehnáním, protože je vždy bezpříčinně milostivý ke Svým oddaným.