SLOKA 32
sahāhaṁ svāṁśa-kalayā
tvad-vīryeṇa mahā-mune
tava kṣetre devahūtyāṁ
praṇeṣye tattva-saṁhitām
saha—s; aham—Já; sva-aṁśa-kalayā—Moje úplná část; tvat-vīryeṇa — prostřednictvím tvého semene; mahā-mune—ó velký mudrci; tava kṣetre—v lůně tvé ženy; devahūtyām—Devahūti; praṇeṣye—naučím; tattva — o základních kategoriích; saṁhitām—doktrínu.
Ó velký mudrci, společně s tvými devíti dcerami projevím Svou úplnou část prostřednictvím tvé ženy Devahūti, kterou pak poučím o filozofickém systému, jenž rozebírá základní kategorie.
Slovo svāṁśa-kalayā zde vyjadřuje, že se Pán zjeví jako syn Devahūti a Kardamy Muniho jménem Kapiladeva a bude prvním, kdo předloží sāṅkhyovou filozofii, zmíněnou v tomto verši jako tattva-saṁhitā. Pán předpověděl Kardamovi Munimu, že se zjeví ve Své inkarnaci Kapiladeva a bude šířit filozofii sāṅkhyi. Sāṅkhyová filozofie je ve světě dobře známá z podání jiného Kapiladeva, ale tato sāṅkhyová filozofie se liší od sāṅkhyi, kterou původně učil Samotný Pán. Existují dva druhy sāṅkhyové filozofie — bezbožná a zbožná. Sāṅkhya, kterou šířil Kapiladeva, syn Devahūti, je zbožná filozofie.
Existují různé projevy Pána, který je jeden, ale stal se mnoha. Pán se dělí do dvou různých expanzí, kalā a vibhinnāṁśa. Obyčejné živé bytosti se nazývají expanze vibhinnāṁśa a neomezené expanze kategorie viṣṇu-tattva, jako je Vāmana, Govinda, Nārāyaṇa, Pradyumna, Vāsudeva a Ananta, se nazývají svāṁśa-kalā. Svāṁśa je označení přímé expanze a kalā znamená expanzi z expanze původního Pána. Baladeva je expanzí Kṛṣṇy a další expanzí z Baladeva je Saṅkarṣaṇa — Saṅkarṣaṇa je tedy kalā, ale Baladeva je svāṁśa. Není mezi Nimi ovšem žádný rozdíl. To je velice pěkně vysvětleno v Brahma-saṁhitě (5.46): dīpārcir eva hi daśāntaram abhyupetya. Od jedné svíčky můžeme zapálit druhou svíčku, od druhé třetí, potom čtvrtou, a takto můžeme rozsvítit tisíce svíček a žádná z nich nebude dávat méně světla než kterákoliv jiná. Každá svíčka svítí stejně silně, ale přesto můžeme rozlišit, která je první, která druhá, která třetí a která čtvrtá. Podobně není žádný rozdíl mezi bezprostřední expanzí Pána a Jeho druhotnou expanzí. Přesně stejným způsobem můžeme uvažovat o jménech Pána — jelikož Pán je absolutní, Jeho jméno, Jeho podoba, Jeho zábavy, Jeho příslušenství a Jeho vlastnosti mají všechny tutéž sílu. V absolutním světě je jméno “Kṛṣṇa” transcendentálním zvukovým zastoupením Pána. Z hlediska síly není žádný rozdíl mezi Jeho vlastnostmi, jménem, podobou atd. Jakmile zpíváme jméno Pána, “Hare Kṛṣṇa”, je to stejně mocné jako Pán Samotný. Z hlediska síly také není rozdíl mezi podobou Pána, Jehož uctíváme, a podobou Pána v chrámu. Neměli bychom si myslet, že uctíváme figurku nebo sochu Pána, i když druzí mohou považovat Božstvo za sochu. Síla je vždy stejná, a proto uctíváním sochy Pána získáme stejný výsledek jako uctíváním Samotného Pána. To je věda o vědomí Kṛṣṇy.