SLOKA 18
tāṁ prārthayantīṁ lalanā-lalāmam
asevita-śrī-caraṇair adṛṣṭām
vatsāṁ manor uccapadaḥ svasāraṁ
ko nānumanyeta budho ’bhiyātām
tām—ji; prārthayantīm—žádající; lalanā-lalāmam—ozdobu žen; asevita-śrī-caraṇaiḥ—těmi, kteří neuctívají nohy Lakṣmī; adṛṣṭām—neviděnou; vatsām—milovanou dceru; manoḥ—Svāyambhuvy Manua; uccapadaḥ—Uttānapādy; svasāram—sestru; kaḥ—který; na anumanyeta—by neuvítal; budhaḥ—moudrý muž; abhiyātām—která přišla sama od sebe.
Který moudrý muž by neuvítal tuto ozdobu ženství, milovanou dceru Svāyambhuvy Manua a sestru Uttānapādy? Ti, kdo neuctívají milostivé nohy bohyně štěstí, ji nemohou ani spatřit, a za mnou přišla sama od sebe, aby mě požádala o ruku.
Kardama Muni různými způsoby opěvoval krásu a způsobilost Devahūti. Devahūti byla skutečně ozdobou všech krásných dívek. Obyčejná dívka zkrásní, když ozdobí své tělo, ale Devahūti byla krásnější nežli všechny ozdoby — byla ozdobou všech krasavic. Polobohy a Gandharvy přitahovala její krása. Přestože byl Kardama Muni velký mudrc, nepatřil k obyvatelům nebeských planet, ale v předchozím verši je uvedeno, že i Viśvāvasua, který pocházel z vyšších planet, okouzlila Devahūtina krása. Kromě toho, že byla tak krásná, byla navíc dcerou krále Svāyambhuvy a sestrou krále Uttānapādy. Kdo by mohl odmítnout ruku takové dívky?