SLOKA 19

Kardama Muni vyjádřil před králem Svāyambhuvou svoji touhu po nádherné manželce a přijal královu dceru za ženu. Kardama Muni žil ve své poustevně v úplném celibátu jako brahmacārī, a přestože měl v úmyslu se oženit, nechtěl být hospodářem navždy, neboť znal védské zásady pro lidský život. Podle védských zásad má člověk první část svého života strávit v brahmacaryi kvůli rozvoji charakteru a duchovních vlastností. V další části života může přijmout manželku a mít děti, ale neměl by plodit děti jako kočky a psi.

Kardama Muni si přál dítě, které bude paprskem Nejvyšší Osobnosti Božství. Člověk by měl zplodit potomka, který dokáže plnit povinnosti Viṣṇua. Jinak není třeba mít děti. Dobrým otcům se rodí dva druhy dětí: buď je dítě vychované ve vědomí Kṛṣṇy, aby se ještě v tomto životě mohlo osvobodit ze zajetí māyi, nebo je paprskem Nejvyšší Osobnosti Božství a učí svět o konečném cíli života. Jak bude popsáno v dalších kapitolách, Kardama Muni měl právě takového syna — Kapilu, inkarnaci Osobnosti Božství, který vyslovil filozofii sāṅkhyi. Velcí hospodáři se modlí k Bohu, aby poslal Svého zástupce, který napomůže vzniku příznivého hnutí v lidské společnosti. To je jeden důvod, proč mít dítě. Druhý důvod je, že pokročilý otec může vychovat dítě ve vědomí Kṛṣṇy, aby se již nikdy nemuselo vrátit do tohoto nešťastného světa. Rodiče se mají postarat o to, aby jejich dítě již znovu nevstoupilo do žádného matčina lůna. Není-li člověk schopen připravit dítě na osvobození v tomto životě, nemá důvod se ženit a plodit potomstvo. Pokud se v lidské společnosti rodí děti jako kočky a psi a jen narušují společenský pořádek, svět se stává peklem, jako je tomu v tomto věku Kali. Nyní nejsou ani rodiče, ani jejich děti vychováváni — všichni jsou jako zvířata a pouze jedí, spí, páří se, brání se a uspokojují své smysly. Neuspořádaný společenský život nemůže vnést do lidské společnosti mír. Kardama Muni předem upozornil, že nezůstane s Devahūti na celý život. Bude s ní jenom do té doby, než budou mít dítě. To znamená, že jediným účelem pohlavního styku má být zplození pěkného dítěte. Lidský život je zvláště určen pro úplnou oddanost službě Pánu. To je filozofie Pána Caitanyi.

Jakmile muž splní svoji povinnost zplodit pěkné dítě, má přijmout sannyās a přejít k dokonalému stadiu paramahaṁsy. Paramahaṁsa je vrcholné stadium životní dokonalosti. Existují čtyři stadia řádu sannyāsa a paramahaṁsa je z nich nejvyšší. Śrīmad-Bhāgavatam se nazývá paramahaṁsa-saṁhitā, “pojednání pro nejvyšší třídu lidských bytostí”. Paramahaṁsa nikdy nezávidí. V ostatních stavech, včetně života hospodáře, existuje soupeření a závist, ale jelikož člověk na úrovni paramahaṁsy zaměstnává všechny své činnosti ve vědomí Kṛṣṇy neboli v oddané službě, není zde pro závist místo. Před zhruba sto lety chtěl Ṭhākura Bhaktivinoda, který byl ve stejném životním stavu jako Kardama Muni, také zplodit dítě, které by v plném rozsahu kázalo filozofii a učení Pána Caitanyi. Pán vyslyšel jeho modlitby a dal mu jako syna Bhaktisiddhāntu Sarasvatīho Gosvāmīho Mahārāje, který v současné době káže filozofii Pána Caitanyi po celém světě prostřednictvím svých autorizovaných žáků.