SLOKA 13
etāvaty eva śuśrūṣā
kāryā pitari putrakaiḥ
bāḍham ity anumanyeta
gauraveṇa guror vacaḥ
etāvatī—do takové míry; eva—přesně; śuśrūṣā—služba; kāryā—má být vykonávána; pitari—otci; putrakaiḥ—syny; bāḍham iti—přijímající se slovy “ano, pane”; anumanyeta—má uposlechnout; gauraveṇa—s náležitou pokorou; guroḥ—gurua; vacaḥ—příkazy.
Přesně do takové míry mají synové sloužit svému otci. Člověk má uposlechnout příkazu otce nebo duchovního mistra s náležitou pokorou a se slovy: “Ano, pane.”
V tomto verši jsou velice důležitá dvě slova: jedním je pitari a druhým je guroḥ. Syn nebo žák mají přijímat slova svého duchovního mistra a otce bez váhání. Vše, co otec a duchovní mistr nařídí, musí přijmout bez námitek: “Ano.” Nikdy by se nemělo stát, aby žák nebo syn řekl: “To není správné. To nemohu splnit.” Jakmile to říká, je pokleslý. Otec a duchovní mistr jsou na stejné úrovni, protože duchovní mistr je druhý otec. Příslušníci vyšších tříd se nazývají dvijové, dvojzrození. Ke každému zrození je nutný otec. První zrození umožňuje skutečný otec a druhé zrození umožňuje duchovní mistr. Někdy je otec a duchovní mistr jeden a tentýž muž a někdy jsou to dvě osoby. V každém případě je třeba vykonávat pokyny otce a duchovního mistra bez váhání, s okamžitým “ano” a bez protestů. To je skutečná služba otci a duchovnímu mistrovi. Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura říká, že pokyn duchovního mistra je duší žáků. Stejně jako člověk nemůže oddělit svůj život od svého těla, žák nemůže oddělit pokyn duchovního mistra od svého života. Plní-li žák tímto způsobem pokyny duchovního mistra, jistě dosáhne dokonalosti. To je potvrzeno v Upaniṣadách: smysl védského poselství se automaticky vyjeví pouze tomu, kdo má bezvýhradnou víru v Nejvyšší Osobnost Božství a svého duchovního mistra. Člověk může být z hmotného hlediska považován za analfabeta, ale má-li víru v duchovního mistra a také v Nejvyšší Osobnost Božství, význam zjevených písem mu bude okamžitě jasný.