SLOKA 16
vedāham ādyaṁ puruṣam
avatīrṇaṁ sva-māyayā
bhūtānāṁ śevadhiṁ dehaṁ
bibhrāṇaṁ kapilaṁ mune
veda—vím; aham—já; ādyam—původní; puruṣam—poživatel; avatīrṇam—inkarnoval; sva-māyayā—pomocí Své vnitřní energie; bhūtānām — všech živých bytostí; śevadhim—dárce všeho vytouženého, který je jako obrovský poklad; deham—tělo; bibhrāṇam—přijímá; kapilam—Kapila Muni; mune—ó mudrci Kardamo.
Ó Kardamo, vím, že původní Pán, Nejvyšší Osobnost Božství, se nyní zjevil jako inkarnace pomocí Své vnitřní energie. On je tím, kdo dává živým bytostem vše, po čem touží, a nyní přijal tělo Kapily Muniho.
V tomto verši nacházíme slova puruṣam avatīrṇaṁ sva-māyayā. Nejvyšší Osobnost Božství je věčně v podobě puruṣi, vládce neboli poživatele, a když se zjevuje, nikdy nepřebírá nic z této hmotné energie. Duchovní svět je projevem osobní, vnitřní energie Pána a hmotný svět je projevem Jeho hmotné neboli odlišené energie. Slovo sva-māyayā, “pomocí Své vnitřní energie”, vyjadřuje, že vždy, když Nejvyšší Pán sestupuje, přichází prostřednictvím Své vlastní energie. Může přijmout tělo lidské bytosti, ale toto tělo není hmotné. V Bhagavad-gītě je proto jasně řečeno, že pouze hlupáci a darebáci, mūḍhové, považují tělo Kṛṣṇy za obyčejné lidské tělo. Slovo śevadhim znamená, že Pán je původní osobou, která dává živým bytostem vše, co potřebují k životu. Ve Vedách je rovněž uvedeno, že je hlavní živou bytostí a plní všechna přání a potřeby ostatních živých bytostí. Jelikož zajišťuje potřeby všech ostatních, nazývá se Bůh. Nejvyšší je také živou bytostí — není neosobní. Stejně jako jsme individuální my, Nejvyšší Osobnost Božství je také individuální — ale je nejvyšší individualitou. To je rozdíl mezi Bohem a obyčejnými živými bytostmi.