SLOKA 18
jñāna-vairāgya-yuktena
bhakti-yuktena cātmanā
paripaśyaty udāsīnaṁ
prakṛtiṁ ca hataujasam
jñāna—poznání; vairāgya—odříkání; yuktena—vybaven; bhakti—oddaná služba; yuktena—vybaven; ca—a; ātmanā—myslí; paripaśyati — vidí; udāsīnam—lhostejný; prakṛtim—hmotná existence; ca—a; hata-ojasam—oslabená.
Díky poznání a odříkání, jež se pojí s oddanou službou, vidí seberealizovaná duše vše v pravém světle. Přestává ji zajímat hmotný svět a všechny hmotné vlivy na ni působí menší silou.
Bakterie určité nakažlivé nemoci mohou působit jen na slabší jedince. Podobně vliv hmotné přírody neboli iluzorní energie Pána může působit na slabší, podmíněné duše, ale nikoliv na osvobozené duše. Být seberealizovaný znamená nacházet se na osvobozené úrovni. Svému přirozenému postavení můžeme porozumět pomocí poznání a vairāgyi, odříkání. Bez poznání nemůžeme být realizovaní. Poznáme-li, že jsme nepatrné částečky Nejvyšší Duše, přestane nás zajímat hmotný, podmíněný život. To je počátek oddané služby. Dokud nejsme zbaveni hmotného znečištění, nemůžeme se zapojit do oddané služby Pánu. Proto se v tomto verši říká: jñāna-vairāgya-yuktena. Když si je člověk plně vědom svého přirozeného postavení a nachází se v životním stadiu odříkání, kdy nejeví zájem o hmotné svody, pak se může stát prostřednictvím čisté oddané služby (bhakti-yuktena) milujícím služebníkem Pána. Paripaśyati znamená, že je schopen všechno vidět v pravém světle. Vliv hmotné přírody se tehdy téměř vytratí. Potvrzuje to také Bhagavad-gītā: brahma-bhūtaḥ prasannātmā — ten, kdo je seberealizovaný, začíná být šťastný a zbavuje se vlivu hmotné přírody. Nikdy se nermoutí a po ničem netouží. Pán popisuje tento stav jako mad-bhaktiṁ labhate parām, skutečný počátek oddané služby. V Nārada-pañcarātře je potvrzeno, že pouze očištěné smysly je možné zaměstnat v oddané službě Pánu. Ten, koho přitahuje hmotné znečištění, nemůže být oddaným.