SLOKA 27
vaikārikād vikurvāṇān
manas-tattvam ajāyata
yat-saṅkalpa-vikalpābhyāṁ
vartate kāma-sambhavaḥ
vaikārikāt—z falešného ega v kvalitě dobra; vikurvāṇāt—procházejícího přeměnou; manaḥ—mysl; tattvam—princip; ajāyata—vyvinul se; yat—jejíž; saṅkalpa—myšlenky; vikalpābhyām—a úvahami; vartate—stane se; kāma-sambhavaḥ—vznik touhy.
Falešné ego v kvalitě dobra prodělává další přeměnu. Vyvíjí se z něho mysl, jejíž myšlenky a úvahy jsou původem touhy.
Příznaky mysli jsou přijímání a odmítání, způsobené různými touhami. Toužíme po tom, co je pro náš smyslový požitek příznivé, a odmítáme to, co pro něj příznivé není. Hmotná mysl není stálá, ale lze ji ustálit činnostmi ve vědomí Kṛṣṇy. Dokud je mysl na hmotné úrovni, je přelétavá a všechno její přijímání a odmítání je asat, dočasné. Je řečeno, že ten, jehož mysl není ustálená ve vědomí Kṛṣṇy, musí balancovat mezi přijímáním a odmítáním. Bez ohledu na své akademické vzdělání bude pouze přijímat a odmítat a nikdy nebude schopen upřít svoji mysl na určitý předmět, dokud se neustálí ve vědomí Kṛṣṇy.