SLOKA 35
nabhasaḥ śabda-tanmātrāt
kāla-gatyā vikurvataḥ
sparśo ’bhavat tato vāyus
tvak sparśasya ca saṅgrahaḥ
nabhasaḥ—z éteru; śabda-tanmātrāt—který se vyvíjí z jemného prvku zvuku; kāla-gatyā—na popud času; vikurvataḥ—procházející přeměnou; sparśaḥ—jemný prvek dotek; abhavat—vyvinul se; tataḥ—odtud; vāyuḥ—vzduch; tvak—hmat; sparśasya—doteku; ca—a; saṅgrahaḥ—vnímání.
V éterické existenci, která se vyvíjí ze zvuku, dochází na popud času k další přeměně, a tak se projevuje jemný prvek dotek a z něho vzduch a hmat.
Když se v průběhu času jemné podoby mění na hrubé, stávají se z nich předměty hmatu. Předměty hmatu a hmat vznikají také tímto vývojem v čase. Zvuk je prvním smyslovým předmětem, pomocí něhož se projevuje hmotná existence. Ze sluchového vnímání se vyvíjí hmatové vnímání a z něho zrakové vnímání. Tak vypadá postupný vývoj předmětů našeho vnímání.