SLOKA 55
ghrāṇād vāyur abhidyetām
akṣiṇī cakṣur etayoḥ
tasmāt sūryo nyabhidyetāṁ
karṇau śrotraṁ tato diśaḥ
ghrāṇāt—z čichu; vāyuḥ—bůh větru; abhidyetām—objevil se; akṣiṇī — dvě oči; cakṣuḥ—zrak; etayoḥ—v nich; tasmāt—z toho; sūryaḥ—bůh Slunce; nyabhidyetām—objevil se; karṇau—dvě uši; śrotram—sluch; tataḥ—z něho; diśaḥ—božstva vládnoucí světovým stranám.
Hned za čichem přišel bůh větru, který tomuto smyslu vládne. Poté se ve vesmírné podobě objevil pár očí a v nich zrak. Hned za ním přišel bůh Slunce, který mu vládne. Dále se ve virāṭ-puruṣovi objevil pár uší a v nich sluch a hned za nimi Dig-devatové neboli božstva, která vládnou světovým stranám.
Zde je popis, jak se objevují různé tělesné části Pánovy vesmírné podoby a vládnoucí božstva těchto tělesných částí. Stejně jako dítě v lůně matky postupně vyvíjí různé části těla, tak i vesmírná podoba Pána umožňuje vznik různého příslušenství ve vesmírném lůně. Objevují se smysly a každému vládne určité božstvo. Tento verš Śrīmad-Bhāgavatamu a také Brahma-saṁhitā potvrzují, že slunce se objevilo poté, co se objevily oči vesmírné podoby Pána. Slunce závisí na očích vesmírné podoby. Brahma-saṁhitā také uvádí, že slunce je oko Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy. Yac-cakṣur eṣa savitā. Savitā znamená “slunce”. Slunce je oko Nejvyšší Osobnosti Božství. Ve skutečnosti je vše stvořeno vesmírným tělem Nejvyššího Boha. Hmotná příroda pouze dodává materiál. Stvoření prakticky provádí Nejvyšší Pán, jak je potvrzeno v Bhagavad-gītě (9.10). Mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram — “Pod Mým dohledem hmotná příroda vytváří všechny pohyblivé a nehybné předměty ve vesmírném stvoření.”