SLOKA 20
kvacit tattvāvamarśena
nivṛttaṁ bhayam ulbaṇam
anivṛtta-nimittatvāt
punaḥ pratyavatiṣṭhate
kvacit—v určitém případě; tattva—základní principy; avamarśena — uvažováním o; nivṛttam—odstraněný; bhayam—strach; ulbaṇam—velký; anivṛtta—není odstraněná; nimittatvāt—jelikož příčina; punaḥ—opět; pratyavatiṣṭhate—objeví se.
I když může mentální spekulace a zkoumání základních principů odstranit velký strach z hmotného otroctví, tento strach se objeví znovu, protože nebyla odstraněna jeho příčina.
Příčinou hmotného otroctví je falešné ego, se kterým chce živá bytost panovat hmotné přírodě, a dostává se tak pod vládu hmoty. Bhagavad-gītā (7.27) udává: icchā-dveṣa-samutthena. Živá bytost vyvíjí sklony dvojího druhu. Jedním je icchā, což označuje touhu panovat hmotné přírodě neboli být stejně veliký jako Nejvyšší Pán. Každý v tomto hmotném světě chce být tou největší osobností. A dveṣa znamená “závist”. Jakmile živá bytost začne závidět Kṛṣṇovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, myslí si: “Proč by měl být Kṛṣṇa nejlepší? Já jsem stejně dobrý jako Kṛṣṇa.” Tyto dvě věci — touha být Pánem a závist vůči Pánu — jsou počáteční příčinou hmotného otroctví. Dokud filozof, impersonalista nebo voidista touží být nejvyšší, být vším nebo popřít existenci Boha, tato příčina trvá a není možné, aby se osvobodil.
Devahūti říká velice inteligentně: “Člověk může dělat teoretické rozbory a říkat, že se osvobodil poznáním, ale ve skutečnosti není svobodný, dokud existuje příčina jeho otroctví.” Bhagavad-gītā potvrzuje, že živá bytost dospěje k cíli svého bádání po mnoha a mnoha životech spekulování, když získá své skutečné vědomí a odevzdá se Nejvyššímu Pánu, Kṛṣṇovi. Mezi teoretickým osvobozením a skutečným osvobozením z hmotného otroctví je propastný rozdíl. Bhāgavatam (10.14.4) říká, že pokud člověk opustí příznivou cestu oddané služby a snaží se pochopit skutečnost svou spekulací, pak jen promarňuje drahocenný čas (kliśyanti ye kevala-bodha-labdhaye). Výsledkem takové nevýnosné práce je pouze práce a nic jiného. Pracné spekulování končí jedině vyčerpáním. Je dán příklad, že mlácení prázdných plev nic nevynáší, neboť zrno je již pryč. Stejně tak se pouhým spekulováním nikdo neosvobodí z hmotného otroctví, jehož příčina i nadále trvá. Musíme odstranit příčinu, a pak bude odstraněn důsledek. To vysvětluje Nejvyšší Osobnost Božství v následujících verších.